Stěhujeme se! / House Tour

Stěhujme se! Naši rodiče i kamarádi se nás na přesun vyptávají už nějaký ten pátek. Podle všech nám ten náš byteček musel být malý už dávno. Byl a nebyl. Rádi trávíme čas spolu a navíc se nám tu opavdu moc líbí. Společně jsme si to tu s Typoškou zabydleli, Erwín to dotáhl a Adélka završila. Je prostě náš. Plný vzpomínek, plánů i nedodělků. Navíc Holešovice jsou cool čtvrť. Teď ale nastal ten pravý okamžik a my se stěhujem do většího. Je to trochu hořkosladké a to ve více směrech, než bych tu teď chtěla psát. Vždycky mi přišlo moc intimní vám naše bydlení ukazovat. Jelikož jdem ale o dům dál (a to doslova), zvu vás k sobě na návštěvu. Ani boty si sundavat nemusíte. Doufám, že se vám u nás bude líbit!

Nejdůležitější a nejpoužívanější místností je obývací pokoj. Taková naše denní místnost. Společně tu jíme, hrajeme si i pracujeme. Dominantou je knihovna plná knih a jídelní stůl. Ten jsem vždycky chtěla mít velký, protože posezení nad dobrým jídlem a pitím s rodinou a přáteli je nejvíc. S dětmi už těch bujarých oslav není tolik, respektive probíhají trochu jinak. Za posledních pár let jsme tu uspořádali mnoho šábesových a svátečních večeří i víkendových brunchů. Stůl, který se dá ještě zvětšit, je z Ikei. U něj jsou originální židle od Eamsů - naše chlouba. A navíc speciální model vylepšený Erwínovou rukou. Na stole nesmí chybět kytka. Ta to tu vždycky rozjasní. Typoška mi ji nosí (skoro) každý šábes. Někdy ji kupují s Erwínem dohromady a to se pak radotí tetelím dvojnásob. Tahle tradice mě rostě ba. Gauč je rozkládací, aby k nám mohl jezdit Typoškův brácha s Erwínovým nejoblíbenějším bratrancem Honzíkem. Stolek je po babičce a stejný měl doma i Karel Gott. Tady jsem psala o tom, jak hnízdím a vybírám ozdobné polštáře. Jak vidíte, nakonec jsem koupila jen jeden. Stejně jako jsem sbírala inspiraci na výzdobu stěn (najdete zde). Tak třeba to v tom novém bytě dotáhnem... A pozorní si všimnou důkazu, že v hračkách jsem opravdu minimalista. Na hracím koberci má Erwín košík a v něm skoro všechny hračky. Když už se tam nevejdou, protřídím je. Je pravda, že poslední dobou nám to "kazí" Duplo, které už potřebovalo vlastní místo - je schované ve dvou krabicích pod tou bílou komodou. V knihovně má Erwín několik fochů knížek, her, puzzlí a ještě pár větších dřevěných hraček, které čekají na Adélku. A až na misku drobných hraček a nářadíčka na Erwínově stolku a plyšáků v postýlce už u nás víc hraček nenajdete. (Teda některé jsou ještě schované a periodicky je měním.)

Obývak je propojen s kuchyní. Před několika lety jsem byt dispozičně změnila z 2+1 na 2+kk. Když se do toho hoši s kladivama pustili, byla jsem na chvilku nervózní, protože nejsem architektka a po první ráně už nebylo cesty zpět. Nakonec to dobře dopadlo a byt se tím krásně prosvětlil. A hlavně není kuchtík někde schovaný, ale nachází se pěkně v centru dění. A nekuchtíci si můžou bez omezení chodit pro ochutnání. Jelikož jsme věděli, že doba, po kterou v bytě budeme, je časově omezená, kuchyň na míru se nám zdála jako zbytečná investice. Vyhrála to Ikea s pracovní deskou odjinud. Taky si nemůžu vynachválit ty tmavé dlaždičky. Chtěla jsem mozaiku a v ideálním světě, bych sáhla po jiných. Tenkrát jsem ale žádné jiné za rozumnou cenu nesehnala. Nakonec se ukázaly jako ideální volba. Pečlivě je myju maximálně dvakrát do roka, což by pozorováním odhalila leda tak slečna Marplová. A ta k nám na návštěvu jen tak nepřijde.

Na to, jak je kuchyň malá, se nám ji podařilo parádně zařídit. Kromě vestavěné lednice, trouby a sporáku, se v ní skrývá i myčka na nádobí a pračka. Místo polic by sice mohly být praktičtější skříňky, ale police podle mě prostor odlehčují a dávají prostor pro výstavku suvenýrů (nejen) z cest - třeba pohled s kávovou tematikou a obrázek od Klimta z Vídně, které zdobí tuhle kuchyň už skoro dvě dekády, dózy od čajů Løv, které jsme si s Typoškou přivezli ze Skandinávie, vtipné hrníčky na vajíčka, vázičku z Nily, kterou jsem si udělala radost nedávno, misky po dědovi, který tenhle byt obýval přede mnou, i několik z berlínského Muji. A k tomu několik svatebních darů.

Poslední místnost znáte z pravidelných focení Erwína. Bohužel na portréty svých dětí nemám v poslední době kapacitu. Nějaké mám sice v šuplíku, ale chudinka Adélka nebude mít jednou k dispozici úplný časosoběrný matroš jako měl Erwín. Převažuje zase nábytek Ikei. Časem se třeba zmůžeme i na něco lepšího. Závod v poměru cena, výkon a praktičnost zatím vyhrál tenhle. Jelikož s námi ložnici sdílejí i děti, oživili jsme ji plakátem Noemovy archy z Designville, zarámovanými mantrami, mým DIY projektem, kterému láskyplně říkáme "sloni a sušenky," výběrem oblíbených dětských knížek a pečlivě vybranou sbírkou plyšáků. Dětská postýlka teď slouží spíš jako žebřík do knihovny. Erwín totiž před několika měsíci usoudil, že když už je velkej, bude spát ve velké posteli. To znamená s námi. Říkáme mu díky tomu mechica, což je rozdělovací zeď nebo jiná konstrukce v synagoze, která má za úkol od sebe pěkně držet chlápky od žen. A to se mu zatím i úspěšně daří. Miminko spí ještě v košíku, který přenášíme z ložnice do obýváku. Brzy už poputuje do postýlky. To už ale bude někde jinde...