Máme za sebou (většinou) úžasných devatenáct měsíců s Adélkou. Zrovna se nachází v tom nejroztomilejším trpasličím období. Víc a srozumitelněji s námi komunikuje, při mluvení divoce gestikuluje, často předstírá telefonování, hrozně ráda nás rozesmívá. A během července jí konečně narostly dva zuby proti sobě (rostou jí totiž úplně, ale úplně na přeskáčku).
Někdy je jako panenka, která se jenom culí, na všechny mává a posílá jim pusy. Někdy dělá koketu a stydlivě uhýbá hlavou na stranu a přitom hází na dotyčného laním očkem. 
Vzápětí vyplázne jazyk na bráchu a uhání s klackem jako pistolí nebo mečem vstříc neplechám.
Od Erwína pochytí kde co, proto působí jako šikovná a ostřílená harcovnice. Pro nás je samozřejmě tou nejúžasnější a nejšikovnější holčičkou na světě, ale já děti nerada v tomto ohledu srovnávám. Každé má nějaké tempo, které stejně moc ovlivnit nejde, tak proč sebe a prťousky stresovat tím, co všechno už by podle tabulek nebo Vašíka od vedle měly umět?
V létě ale třeba udělala nočníkové pokroky, které si tu chci zaznamenat. (Všechno totiž jinak zapomenu.) Doma už jí to bez plenky obstojně jde. Vždycky si potom zatleská a jde "bobí" zamávat k záchodu na rozloučenou.
Jak už jsem zmínila, je to pěkný diblík, kterému dělá radost dělat ostatním radost. Tady třeba bafala na kluky. A obě strany to náramně bavilo.
Ve slovní zásobě ji přibyl třeba meoun (meloun), apnout (zapnout, většinou tím myslí, že se chse s Erwínem dívat na počítači na pohádku), houba, huků (zvuk holuba), (k)afe, obou (klobouk), á, da, ti, TEĎ! (raz, dva, tři, teď, kdy ji oba držíme za ruky a vyhoupnem nahoru), otít (otřít nebo otevřít, podle kontextu), kolo, kuka (buď okurka nebo motorka, podle místa a potřeby), kočárku říká auto a když chce, abych si vedle ní sedla, významně poťuká na místo vedle sebe a řekne máma dady. Jinak se už umí obstojně zabavit a HLAVNĚ si čím dál víc hrajou i s bráchou.
Musím přiznat, že ten její příchod docela těžko nesl. V poslední době se to ale zlepšilo. I proto jsme si naplánovali takový easy léto, kdy spolu budeme trávit spoustu času - všichni spolu i nastřídačku. Třeba naše randíčka jsou balzámem na duši pro nás pro oba. Myslím, že se v něm díky tomu uvolnil nějakej "šprajc" a projevuje k sestřičce daleko víc lásky a trpělivosti. Myslím, že k tomu přispěly i některé postřehy z knihy AHA! Rodičovství: Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii, která ve mě dost rezonuje a o které vám chci ještě napsat. Znáte ji? 
A proč mám v úvodu článku ta miminka? Protože nedávno jsem potřebovala Adélce koupit ručník a nedokázala jsem se odhodlat a koupit ji dětskou osušku. Abych si aspoň pomyslně prodloužila její miminkovské období, pořídila si pro ni dvojbalení osušek/plenek/zavinovaček Lodger. Kdysi jsem o nich četla u Terezy/Madame Coquette, která je zařadila mezi top věci, které s dětmi využívá. Trochu mě odrazovala jejich cena, ale je pravda, že díky kvalitní pevné (ale pružné) látce určitě vydrží dlouho a díky svojí velikosti mají opravdu mnohostranné využití. Já je u Adélky využiju jako ručník, muchlátko do kočárku na spaní nebo piknikovou deku. Na cesty je, kvůli větší skladnosti a rychlejšímu schnutí, používám jako ručník i pro Erwína. Na výběr je několik krásných vzorů. Já zvolila minimalistické jednobarevné, ale často v ostatních kočárcích vidím třeba motiv mráčků. Pokud o koupi uvažuje, hezký výběr najdete třeba tady. Nebo už je taky máte a já jsem poslední, kdo si je pořídil?
Žádné komentáře:
Okomentovat