Prázdninový deník 2017 / 6. týden

Další vydání prázdninového deníku je tu! A začnu trochu od konce. V sobotu jsem totiž pozvala Erwína na randíčko na Prague Pride. Vždycky si to spolu tenhle náš speciální čas moc užíváme a tentokrát tomu nebylo jinak. Vyrazili jsme spolu na oběd a pak si to zamířili na Václavák, kde už byla pěkná vřava. Náhodou jsme potkali kamaráda, který nám udělal tuhle parádní fotku. Ještě chvilku jsme potom okukovali průvod, projeli se vláčkem pro rodiny s dětmi a narazili i na jednu Erwínovu spoužačku ze školky, která si k nám s symaptickou maminkou, s kterou jsem se konečně trochu líp seznámila,  přistoupila a tak na to mávání byli dva. Na mě tam padala nostalgie. Z repráků totiž v jednu chvíli burácela písnička Believe od Cher, která byla jednou z hlavních odhovaček prvního Pridu, na kterém jsem byla. Bylo v New Yorku v roce 1998, což už je skoro dvacet (!) let. Když dozpívala Cher, opřela se do toho Gloria Gayno s I will Survive, při které jsme stejné léto se stejnými kamarády zapíjeli sebevraždu kluka, který skočil ze střechy protože byl gay. Možná i proto je mi tohle téma blízké a i proto chci, aby byl Erwín hlava otevřená a nikdy nikoho nesoudil jenom proto, že to má nebo vypadá jinak.


A jak se tak probírám minulým týdnem zjišťuju, že duhových a nostalgických momentů bylo víc. V úterý jsme byli pozvaní na focení nové kolekce odrážedel Yedoo. To se konalo na dopravním hřišti Duhovka v Líbeznicích. A v tomhle městečku se odehrála i moje první svatba. Bylo mi asi tak šest a můj ženich se jmenoval Radek. Můj brácha spolu s tím jeho nás tajně oddali za hromadou peřin. Dokonce jsme si dali i pusu (možná to byla moje první!). Od té doby jsem ho viděla snad jen dvakrát. Dodnes si ale pamatuju, jak voněl... Ale zpět do roku 2017. Focení Yedoo bylo super. Erwín dostal "to nejrychlejší" černé odrážedlo a moc si to tam užil. Sešli jsme se tam taková blogerská partička - my, Lola z blogu Madame Coquette a holčičky od MK Life. Tohle hřiště je veřejně přístupné a z Prahy je to sem opravdu jen malý kousek, takže to zároveň berte i jako tip na menší výlet. U hřiště je i parádní dřevěná škola, kam musí být radost chodit. (Fotka je z webu Projektil architekti, který tuhle krásku navrhli. Sama jsem moc fotek neudělala a jsem moc zvědavá na ty, co vznikly. Až budou, určitě vám je tu taky ukážu.)

Kromě toho se přes týden nic zásadního nestalo. Erwín chodil do školky, já jsem dopoledne pracovala (začla jsem totiž takovou mini prácičku), Adélku hlídala "babička" Zdeňka a odpoledne jsme pak společně něco podnikli. A většinou se to neobešlo bez nanuka. V neděli jsme si udělali výlet k našim. Nejdřív jsem ale chtěla Typoškovi ukázat kavárnu Kafe na dřevo, kterou jsem nedávno objevila v sousední vesnici. (Kdyby se Adélka netvářila jak vrahoun a já nedržela pivo, ta fotka by byla jak ze žurnálu Prahy 14, nemyslíte?)

Zatímco my jsme pózovaly, Erwín lozil po prolejzačkách. A už mu to fakt jde!

Zapomněla jsem zmínit, že jsem si tenhle týden nechala přistřihnout fazónku, tak to pro vás Typoška blejsknul.

Potom už odběhl pro zmrzku, kam ho věrně následovala i jeho dcerka a obdivovatelka. Miluju ten její prosebný pohled! Typoškovi kolem ní říkám stvořitel a polobůh. Pro ni je totiž přesně to. Já jsem v tu chvíli povětšinou vzduch...

Jak to zmerčil Erwín, rychle se k nim přidal, aby byl první, kdo tu dobrotu ochutná jako první.

Pak jsme si udělali piknik na lavičce, kde jsme předtím pojedli místní pizzu a vlastní proviant - proto jsme jedli na lavičce a ne v kavárně.

Tentokrát se mi podařilo o trochu líp vyfotit i samotnou kavárnu, která se nachází v hostavickém parku Pilská. Jejím provozovatelem je nezisková organizace BATERKA kafe, která přednostně zaměstnává pečující osoby, které jsou dlouhodobě znevýhodněné na trhu práce. A to je mi, vedle úžasného designu, stromu prorůstajícího střechou, milé obsluhy, obstojné pizzy a výborné zmrzky, moc sympatické. Budu se sem snažit chodit, i když to máme trochu z ruky...