Dvacet dva měsíců s Adélkou / Povídání & naše oblíbená leporela

Erwín i Adélka milují knížky. Teda nemůžu zrovna říct, že si je čteme, spíš si nad nimi povídáme. Oba jsou totiž taky velký mluvky. Určitě k tomu mají vrozené vlohy (od koho asi, viď, babi?), ale zároveň si myslím, že je to i tím, že si s nimi často povídáme. A snažíme se s nimi už od malička mluvit v rámci možností jako rovný s rovným. Žádné hačinkání, papáníčko a jiná ňuňáníčka. A ono se nám to pěkně vrací. Erwín mluví na svůj věk parádně a ani Adélka na tom není se slovní zásobou špatně. Občas jí sice ještě moc nerozumíme, ale v běžném provozu se s ní už dá krásně domluvit. Miluje svýho brášku "Amádka", doma nejraději poskakuje "hatatá" a před pár dny si (konečně) přestala říkat mimi. A jaké knížky má nejraději? Udělala jsem jí před pár dny v pokojíčku kutloch, snesla její oblíbené kousky a při prohlížení ji fotila. Tak se na ně pojďte podívat.

Podle mě by všechny malé děti měly mít aspoň jednu knížku s Miffy. Erwín tu svojí miloval a Kuku, Miffy! Kdo je tam? jsme si prohlíželi snad tisíckrát. Adélka samozřejmě taky jednu dostala a k tomu jich ještě pár podědila. Však už je na nich znát opotřebení...

Baví mě jednoduché kresby a výrazné barvy nizozemského autora Dicka Bruna, který Miffy stvořil. Podporují dětskou fantazii a dětem se opravdu moc líbí.

Velikostí se navíc krásně vejdou do kabelky, takže si je můžete brát na cesty. Adélka má nejraději tu s Miffy v zoo. Se slonem troubí a se lvem mohutně řve. Nakladatelství Baobab už vydalo leporel s Miffy několik. Jejich výběr najdete třeba tady.

Mezi naše další oblíbence patří Barvy a Počítání od Aino-Maija Metsoly. Za tímhle pro naše ucho exotickým jménem se skrývá finská designérka a ilustrátorka, která kromě knížek a hraček navrhuje i nádherné látky pro Marimekko. (Že bychom její knihy jednou vyměnily za šaty?)

Její publikace jsou plné barevných ploch s jednoduchými vtipnými kresbami...

... a okénky, které by Adélka mohla otvírat snad celý den. U téhle knížky mě vždycky překvapí, kolik věcí už umí pojmenovat. Každé nové slovo nám dychtivě odčítá z úst a zašeptá si ho znovu pro sebe, aby si ho uložila. Je fascinující pozorovat, jak se děti učí a tyhle knížky jsou k tomu jako stvořené. Navíc si je děti přizpůsobí svým schopnostem a rozhodně je nemusíte z knihovny jentak vyřazovat. S Erwínem v nich počítáme, trénujeme anglická slovíčka a hledáme legrácky, kterých si dřív nevšiml.

Před několika lety jsem měla problém najít hezké knížky s hýbacími prvky. Proto jsem byla nadšená, když jsem v knihkupectví objevila sérii leporel Objevujeme svět, které vydalo nakladatelství Svojtka. Už jich vyšlo několik, mě ten den z dostupného výběru zaujala Louka, která představuje zvířátka, s kterými se děti můžou potkat na procházce v přírodě.

Je jich vždycky jen několik a dají se tak docela lehce zapamatovat. Na každé stránce je taky nějaké hejblátko, u hmyzu se dá houpat malým roztomilým pavoučkem...

...tady zase seskakovat ze stromu s veverkou. Kromě intelektu si tak děti procvičují i prstíky.

Na konci knížky jsou pak všichni luční obyvatelé vyobrazeni pohromadě a vy si tak můžete dát s dětmi opáčko.

Poslední knížkou, kterou vám dneska ukážu, je A Day at the Park with Meiya and Alvin, kterou Adélka dostala v dárkovém balení ke své myšce. Pojednává o jednom dni myšky, které Adélka říká Mína, a jejího sloního kamaráda Alvina. Hračky obou postav se dají sehnat v několika provedeních a jsou vhodné už pro ty úplně nejmenší miminka. Jsou vyrobeny z gumy z kaučukového stromu a certifikované bavlny a jsou tak neškodné jak pro děti, tak pro přírodu. Adélka svoji Mínu miluje, ale taky ji občas pěkně morduje. Ta se ale pořád drží a to i přesto, že už jsem ji musela prát a uši drhnout kartáčkem.

Knížka má pár stránek s jednoduchým příběhem, který odvyprávíte i bez předepsaného textu. Dohromady tvoří hezký balíček, kterým byste určitě dětem udělali radost. Tak co, líbí se vám můj výběr? A máte tipy na další hezké knížky pro nejmenší? 

Tak a na chvilku ještě zpátky k Adélce, která je pořád v tom úžasném trpasličím období. V poslední době začala projevovat roztomilé sklony k fiňtění. Miluje šaty, převlékání a červené nehty na nohou (ideální jsou k tomu dětské vodou omyvatelné laky od Nailmatic). Všechno chce dělat "ama" a občas to dopadá komicky, jako když na sebe navrší několik šatů v různé fázi správnosti a kolem pasu navlíkne kalhotky a dvoje košilky místo pásku. Zároveň ale vstoupila do věku, kterému se v angličtině říká "terrible twos", tedy do období, kdy se během chvilky z roztomilé spokojené holčičky stane kvůli rozlomenému rohlíku nebo vylitému nočníku vztekající se furie. Snažíme se chlácholit tím, že je to normální a že se jí holt jenom zrovinka propojují v mozku hemisféry a ona za ten nezvládnutelný nával emocí vlastně nemůže. Většinou jsme z ní, stejně jako z Erwína, úplně vedle, když to ale na ni přijde, oba doufáme, že se jí propojí už hodně brzy...
---
PS: A protože článek vychází pár dní před festivalem mini, zase ho tu s ním trochu propojím. V článku jsem sice dávala odkazy na moje oblíbené knihkupectví Kosmas, ale pokud se na mini chystáte, určitě se stavte u pinwheels, od nichž část knížek mám. A tentokrát bude mezi vystavovateli i nakladatelství Svojtka, které vydalo tu sérii leporel Objevujeme svět.