Výstava Diplomky a bakalářky na UMPRUM / Příště bez dětí...

Typoška už dětem několikrát sliboval, že je vezme "do školy, kde studoval". Povedlo se to v pátek, kdy je vyzvedávám "po o" a odpoledne ještě zbývá trochu času něco podniknout. Ten den končila výstava Diplomek a bakalářek studentů UMPRUM, tak jsme nejdřív byli šťastný, že jsme to stihli. Obešli jsme pár ateliérů a prohlídli si prezentace diplomek a bakalářek, děti ale víc bavila samotná budova plná nejrůznějších zákoutí a nahromaděného haraburdí. A mě vlastně taky...

Připadala jsem si trochu jako na poslední výstavě Kryštofa Kyntery v Rudolfinu. Po celé budově jsou podél zdí naskládané pomalované stojany, pokapané židle, opřená plátna a nejrůznější pracovní materiály, které celému tomuhle "chrámu umění a poznání" značně ubírají na vážnosti.

Některá zákoutí působí vyloženě opuštěně,...

...jiná dávají vzniknout magickým situacím.

Ze samotných diplomek mě zaujala práce Marie Niny Václavkové, která se při studiích pod vedením Evy Eisler ve studiu KOV zamýšlela nad udržitelností módy a principem Cradle to Cradle. Pro svou diplomovou práci vyrobila několik bot. Soustředila se na "materiály, které jsou buď biologického původu a jsou biodegradabilní nebo umělých materiálů, jejichž výroba a zpracování i používání jsou ekologicky co nejméně závadná a které umožňují smysluplnou recyklaci."  Jak jsem si progooglila, její čtvercové boty jsou od roku 2014 součástí sbírky newyorského Metropolitního muzea umění. Takže jméno, které budu rozhodně sledovat.

Celkově mě nejvíc zaujal Ateliér keramiky a porcelánu. Bavily mě vázy s realistickými malbami s tématem jejich výroby od Terezy Hruškové. Ta si pro svoji prezentaci vybrala název 2841, který odkazuje k délce vzniku jednotlivých kusů a počtu let zkušeností, které musí zručný kumštýř nabrat. 

Líbil se mi i jídelní set inspirovaný habánskou kulturou od Kateřiny Borovcové, o kterém najdete více...

...v její anotaci.

Tomáš Bárta a jeho vtipná instalace s názvem Automatizací k lepším zítřkům.

A křehké tvary Moniky Matyákové s názvem Mezi formami, která svou práci popsla následovně: "...rozvíjím vlastní metodu tvarování porcelánu. Inspiruji se přitom 3D tiskem, tradičním dekorem a ruční výrobou... Vznikají objekty, struktury a dekory, jež jsou vyrobeny pouze s pomocí sáčku na dorty, naplněným porcelánem."

V Ateliéru textilní se mi líbila instalace Petry Věžníkové.

Erwín zase rozjímal nad nekonečnem u díla, jehož jméno jsem si nestihla poznamenat. A zaujal ho i Ateliér filmové a TV grafiky, kde se uvelebil na jejich gauči a nejraději by tam zůstal a koukal na "kreslený film".


Adélka si zase užívala pozornost tatínka. Celkově to byl trochu chaos, protože jsme se navzájem naháněli po celé budově a celou dobu trnuli, aby děti do něčeho nestrčili a neublížily tak umění nebo sobě. Příště půjdeme, doufám zas, ale tentokrát bez dětí... Vám ale při podobné akci návštěvu rozhodně doporučuju. Ta budova sama o sobě má charakter a třeba si zamilujete dílo nějakého začínajícího autora a budete si moct jednou před vnuky tahat triko, že jste ho znali ještě když začínal. Doporučuju ale návštěvu omezit na bezdětnou, případně na kombinaci jeden rodič + jedno dítě. Co vy? Jaká poslední výstava zaujala vás? A berete za uměním i děti?