Svému poporodnímu břichu říkám láskyplně Ginsberg, protože při stlačení kůže kolem pupíku připomíná svraštělou zadnici starýho chlápka, přesně tak jak se Allen Ginsberg popsal ve sbírce básní Death and Fame: Last Poems, 1993-1997. Strávili jsme spolu už nějakej ten pátek a mám ho vlastně docela ráda, ale všechno hezký musí jednou skončit. Minulý týden jsem se snažila zmenšit jeho vliv tím, že jsem si zakázala dortíkové svačinky. Říkala jsem si, že vydržet týden bez sladkého není zas taková askeze a těšila se na kýžený výsledek. Ginsberg se ale urazil a nafouknul a tím mi dal najevo, že takhle si na něj nepřijdu. Tenhle týden ho zkusím k večeři krmit jenom salátem. Uvidíme, jestli se smrskne. Slibuju, až se odporoučí do věčných lovišť, odříkám za něj kadiš.
Takové loučení nebývá lehké... nebo vlastně spíš není lehké se takového "hosta" zbavit :-) Přeji hodně úspěchů a pevné vůle. A teď se musím jít podívat do zrcadla, koho mi připomíná to moje břicho.
OdpovědětVymazatDoufám, že se mi ho podaří brzy vystrnadit!
Vymazathm, moje mi nepřipomíná nic - prostě jen břicho. Ale samo se asi neodporoučí, fňuk... nechce se mi dietit.
OdpovědětVymazatBěhem kojení je to s hubnutím ošemetné. Proto si na Ginsberga došlápnu jenom polehoučku, než si něčeho všimne, bude pozdě. Aspoň to je můj plán. Uvidíme, jaká bude realita...
Vymazatno, plán je pěknej, budu po očku sledovat ;-)
VymazatHaha, to je vtipné :-) Taky bych si pro svůj břich měla vymyslet přezdívku, asi se ho už nikdy nezbavím. Tak informuj, jestli saláty zabraly ;-)
OdpovědětVymazatBudu vas prubezne informovat. :)
OdpovědětVymazat