pondělí 30. září 2013

Už zas?!?

Včera jsme slavili u kamarádky Žanety narozeniny několika (nejen jejích) dětí. Uvědomila jsem si, jak strašně to letí. Erwínovi bude zítra deset měsíců. Za chvíli rok. A pokud chceme druhé dítě v podobném rozestupu, jako mají ony, už abychom pomalu začali. Vždyť jsem byla ještě nedávno těhotná a porod mám taky v živé paměti! Moje tělo teprvre teď začíná poslouchat a reflektuje moje snahy o to, vrátit ho do původního tvaru a kondice. A to mám do toho kolotoče skočit zase znovu?

19 komentářů:

  1. Naprosto rozumím a souhlasím... mám to podobně. Zkrátka je to něco za něco... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně to letí jako blázen! Vždyť jsem ještě nedávno měla pupka...

      Vymazat
  2. mm, nojo..to je dilema...:-)
    mít dvě dětičky hned za sebou, více radosti i křiku, dva parťáky..
    a nebo čas pro to první, pro sebe, pro partnera..
    tady je každá rada drahá:-)) obě varianty mají svá pro a proti že:-)
    necháte to na -osudu- (studium, antikoncepce,..)? nebo ..už cítíš, že tě nějaká dušička volá :-)
    pěkný den:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím ještě chvilku počkáme a pak to necháme na náhodě. Mám objednanou holčičku, tak si jí pomalu začínám přivolávat. Vždycky jsem ale chtěla kluky, takže i další lump do party bude akorát. :)

      Vymazat
  3. zajimave...ja teda myslim, ze rozestup 2,5-3 roky je idealni...mely jsme to tak se segrou a bylo to uplne super. no a ja rozhodne chci ted trochu casu "pro sebe" a "pro nas" nez bude druhe...navic doufam, ze prvni uz v te dobe bude vic poslouchat (haha)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový rozestup mi taky přijde ideální. No a s tím posloucháním.... raději nebudu psát, co si o tom mysím, abych ti nekazila iluze... :D

      Vymazat
  4. A chcete? Já mám celkem jasno, nemohla bych to teď udělat ani sobě, ani Brigit, která myslím zaslouží aspoň na ty 2-2,5 roku maminku pro sebe. Ano, znám pár dětí do 2 let rozdílu, kteří jsou parťáci, a taky zhruba podobné množství takových, kteří jsou úplně odlišné povahy a jen si jdou na nervy. Něco takového s vyhlídkou mého strhání navíc mě nijak zásadně neláká...

    OdpovědětVymazat
  5. My máme u dětí rozestup 3 roky a tři měsíce a je to super :). Původně jsme chtěli druhé dřív, ale z různých důvodů to nevyšlo (zdravotní komplikace), ale vůbec to nevadí, naopak. Mám teda několik kamarádek, které stihly za zhruba stejnou dobu děti tři, to mi přijde celkem vtipný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda jo. My mame navic v rodine deti pozde, takze zatimco sousedi stacili za sto let vyprodukovat pet generaci, my jenom tri. :)

      Vymazat
  6. Myslím, že není kam pospíchat, ale každý to máme jinak. Kamarádka taky otěhotněla s druhým, když její první kluk neměl ani rok a teď nestíhá ani jednoho a je totálně vyčerpaná. Takže pro zdravý rozum, vyrovnanou mámu i pohodu dětí si myslím, že ten rok navíc by určitě neuškodil ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme od sebe s bráchou (neplánovaně) 11 měsíců, takže vím, že nějaká ta přestávka je žádoucí. :)

      Vymazat
  7. Já mám kluky od sebe 2 a kousek a jde to , ale dřív bych na to odvahu neměla. My jsme s bráchou taky tak a parťáci jsme docela byli (i když jsme se i dost mlátili :). Teď mají 3 a 1 a už si spoulu i docela hrají a za půl roku si myslím, že budou parťáci úplně. Teda aspoň jak to vydím z okolí. U nás se spíš divili že chci děti tak rychle za sebou než, že by to bylo pozdě. Kdyby jsme se nakonece rozhoupali pro 3.tak bych ještě určitě pár měsíců přidala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěla bych počkat aspoň dokud nebude Erwínovi rok a půl. Pak se uvidí. Je fajn, že se spolu sourozenci zabaví, i když je to občas na opravu bytu. :)

      Vymazat
  8. Nech to na hormonech, podle mě nějaké plánování nemá cenu (např. dám si rodičovskou na dva roky a druhé stihnem do té doby - a šup, stres, rychle, už se blíží konec RD a otěhotnět nejde). Já si kolem jedenáctého měsíce syna začla víc všímat těhotných bříšek kolem sebe a zatoužila taky po jednom. Po jeho prvních narozeninách už to bylo tak silné, že jsem to prozradila muži, souhlasil. Zároveň jsme nemuseli spěchat, RD byla tříletá, takže v klidu. Děti jsou od sebe necelé dva roky. Začátkem možná náročnější, ale teď (4 a 2 roky) už je to bezva. Buď se mydlí, nebo milujou, ale to by tak určitě bylo, i kdyby byl mezi nimi tří-, čtyř- nebo pětiletý rozdíl.
    Každopádně jsem chtěla říct: nezatěžuj se propočítáváním plusů a mínusů. Najednou přijde chvíle a ty poznáš, jo, teď je správný čas.
    P.S. Od otěhotnění do porodu je tři čtvrtě roku, to je ohromný čas v životě malého člověka = staršího sourozence. Erwín je teď prďola malej, co má nárok na tvou plnou pozornost, ale za rok?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že konec vašeho příspěvku je dobrý postřeh. Doba těhotenství se do rozdílu také počítá a na to se někdy zapomíná. Pamatuju si, že když jsem otěhotněla s druhorozenou Rozárkou , byla prvorozená Johanka ještě závisláček na mamince s plínkami, říkala jen pár slov a teklo jí mlíko po bradě. Když se za 9 měsíců narodila Rozárka, už to byla velká holka, co nejen chodila sama na záchod, ale stříhala, lepila, zpívala, uměla udělat s tátou táborák a před cestou do porodnice mi řekla: "Mami, miminko už chce ven, vezmi si holínky a my tě s tátou odvezeme do porodnice." - tedy čilá komunikativní samoobslužná jednotka zcela připravená postarat se o další rodinný článek.

      Navíc s touhou po dětech se to má podobně jako s vývojem kojenců - jeden den jen leží na zádech a ty si nedovedeš představit, že to někdy bude jinak - a pak najednou za půl roku už leze o sto péro a stoupá si u nábytku a ty nevíš, jak je možné, že to někdy před tím nedělalo. Podobně myslím si často člověk nedovede představit, že bude mít další a za pár týdnů nedokáže pochopit, že někdy přemýšlel, že to ještě odloží. Takže - vydrž, prťka, vydrž, vono se to nějak vyvrbí:-)

      Vymazat
    2. Mě jen vyděsilo, jak rychle to utíká. A i když se rozhodnu čekat rok či dva, ani nemrknu a bude to tady. Zatím nikam nespěcháme. Erwína si užívám a až to na mě přijde, budeme doufat, že se nám druhé dítko povede. A když ne, budu spokojená, že máme jednoho úžasnýho panáčka, bez kterýho si to už vůbec neumíme představit.

      Vymazat
  9. Každopádně, dvě děti jsou lepší než jedno, jak zjišťuju. Je to fajn pozorovat, jak si hrajou a maj se rády :).

    OdpovědětVymazat