úterý 27. ledna 2015

Sto dvanáct týdnů

Tentokrát jsem Erwína sladila do žluta, dnešní příspěvek bude totiž o barvách. Erwín už je umí docela slušně pojmenovávat několik týdnů. Jenže kdo by stíhal ty jeho pokroky včas zaznamenávat? O svátcích jsme byli na návštěvě u bráchy, který má o několik let starší holčičky, a tomu prý dětská doktorka poradila, že se mají barvy pro takhle malé děti nějak pojmenovat. Červená je pro ně prostě moc abstraktní, ale jahůdková je jim už jasná. Zdá se mi, že Erwín barvy ale docela dobře chápe a naše pojmenování s danou barvou rovnou spojí. Je ale pravda, že mu od té doby jde to určování barev líp. Když chce nějakou věc popsat je travičková zelená, jahůdková červená, borůvková modrá, pomerančová „oanžová,“ bobiková (hnědá), filajová, černá (k těm žádné přirovnání nemá) a samozřejmě žlutá sluníčková. Ve školce visí hned u vchodu plakát romské kapely a Erwín často o jeho osazení prohlásí „pán čokoládovej.“ Strávila jsem v Americe příliš dlouhou dobu na to, aby mi to přišlo prostě trošililinku nekorektní. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že tohle se o lidech neříká, že by je to mohlo mrzet. Jenže jakým ekvivalentem to pro dítě, které má prostě potřebu teď všechno pojmenovávat, nahradit? Řešili jste to nějak – myslím spíš s většími dětmi. Erwín je samozřejmě ještě příliš malý na to, abych se tím nechávala nějak zásadně znepokojit. A jak jste svoje děti učili barvy? Šlo to hladce?


Na žirafo, papej kytičku.
---
Tričko z Lindexu.

6 komentářů:

  1. To tričko je boží! Jinak u nás jdou barvy zatím tak nějak přirozeně. Majda plete červenou a zelenou a černou a bílou. Naštěstí jenom někdy. Prostě se jí snažím moc neučit. Tedy abych kápla božskou - díky tématům v její školce jsme jí učili, kde rodiče pracují. Její první reakce na dotaz - kde pracuje maminka? - totiž byla: "V kuchyni!" ... Ehm!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S tou kuchyní je to vtipná historka! :) Erwína taky nějak přehnaně neučím. Je teď jenom v období, kdy má tendenci všechno popisovat, takže je přirozené, že jsme se dostali i k barvám. Už od miminka mi přijde, že má v sobě nějakej vnitřní strojek, kterej ho přiměje se naučit tu správnou věc ve správnou dobu a já mu v tom jenom trochu dopomůžu. Nikdy jsem třeba nesledovala tabulky, nechávám všemu volný průběh.

      Smazat
    2. Naše holčička zase ve školce na otázku co dělá tatínek řekla: "Tiskne penízky!" Vysvětlovali jsme jí totiž, že tatínek vydělává penízky tak, že vymýšlí domečky a pak je tiskne na tý tiskárně, co jí tak zajímá:) Učitelka byla trošku překvapená....tak se nás pak radši ptala, jak to tedy je.

      Smazat
  2. Naši bývalí sousedi mi vyprávěli, že v jesličkách, kam chodí jejich dcerka, pracuje černoška. Jejich dcerka se jí strašně bojí, křičí a pláče a nenechá na sebe od ní sáhnout. Prostě je "jiná" a ona zatím nechápe, proč. Myslím, že vysvětlit se to dá částečně, ale dítě s tím stejně naloží po svém. Chce to čas.

    OdpovědětSmazat
  3. No prosím, a v tomhle případě mi to připadá až škoda - vždyť čokoládový je tak jednoznačně pozitivní adjektivum! :D Samozřejmě nevím, jestli by se pán urazil, ale mrzí mě, že by se teoreticky urazit mohl. Mňam :)))

    OdpovědětSmazat
  4. Nedávno jsem se na jednom Montessori semináři dozvěděla,že je vhodné děti učit barvy ve chvíli,kdy samy začnou správně barvy k sobě přiřazovat.. Napr.zlute kosticky ke zlutym..a podobně..samozřejmě u Montessori pomůcek je to hnedle patrné...Ale osobně si myslim,ze rodiče obecně používají označení barev mnohem dřív,což asi není na škodu,akorát dítě si z toho tolik neveme...čokoládový pán, rozhodne u dvouletého dítěte neurazí ��

    OdpovědětSmazat