středa 19. srpna 2015

Sto čtyřicet jedna týdnů & mimi banán

Velký brácha Erwín, jeho noví kamarádi a mimi, které tento týden dorůstá velikosti banánu. Tyhle PEZ "příšeráky," jak jim říká, si přivezl ze Špindlu. Jednoho jsem mu koupila a Homera podle zpráv babí a neteřinek šlohl/vyměnil s holčičkou Anetou. Ta ale druhý den odjela, tak jsem ani nestihla zjistit, jestli po něm nesmutní. Myslím si, že jsem svůj první zásobník na tyhle bonbóny taky dostala v Krkonoších. Jsou sice oproti českému lipu barvená výhradně ovocem, ale i tak doufám, že o ně brzy ztratí zájem a přesune svou pozornost k jiným hračkám a opravdovému ovoci. Nahrává tomu i to, že jsem je v našem okolí zatím nikde nenašla. Namátkou se mu tento týden zdálo o krákání a zase o okurkách. Zajímalo by mě, jestli vlastně chápe, na co se ho ptám a od kdy si děti svoje vlastní sny uvědomují... Zatímco Erwín dostával na horách dárky, mimino skrze mě dostalo píchanec od vosy, ránu elektrickým proudem z ohradníku na zvířata a takový nášup českého (často smaženého) jídla, že z toho doufám chudika neonemocní. Podle internetu teď od hlavičky k zadečku měří něco kolem 16 cm a celé 25 cm. Už se natahuje, takže se odteď dá zjistit i jeho celková délka. Váží něco mezi 255 a 290 gramy a už má prý vyvinuté chuťové buňky. Využívá jich při hojném popíjí ze svého soukromého rezervoáru. Z plodové vody čerpá živiny a co nespotřebuje, hromadí. Z těchto zbytků se tvoří smolka neboli první pozemské hovínko. S čůráním si ale nebere servítky a prodává, kde nakoupilo... Já se cítím dobře. Jsem skoro v půlce, a těhotenství je na mě už dost viditelné. Pořídila jsem si pár kousků nového oblečení a nastal čas oslovit doporučené porodní asistentky a rozmyslet cestu do Neratovic. Vzhledem k termínu blízkého novoročním oslavám, jsem registrovaná i v Podolí. Ráda bych tentokrát zkusila něco trochu alternativnějšího (vzpomínka - na podle mě zbytečné použití kleští - je holt pořád nepříjemně živá). Kdybych žila v jiné zemi, asi bych rodila doma. V současné atmosféře, která u nás kolem domácích porodů panuje, si na to bohužel netroufnu a příštím generacím tuhle volbu závidím...

8 komentářů:

  1. Já jsem rodila s dulou v Podolí a dobre. Opravdu jí nechali volnou ruku, doktorka přišla akorát jednou zkontrolovat a pak az na úplný závěr. Dala pro mé byla opravdu velkou podporou, cítila jsem se s ni dobře, v klidu, bezpečí a verim, že právě díky tomu měly oba moje porody hladký průběh.

    OdpovědětSmazat
  2. v neratovicích je úžasná porodní asistentka pavla, kterou si lze domluvit jako vlastní, schází se s tebou a pak jde s tebou k porodu :-) (lehce ti tyhle starosti závidím :-) )

    OdpovědětSmazat
  3. Podolí má výhodu, že když jsou komplikace, mají přístoroje, doktory, dobrá je i péče o mimi - které mají nějaké problémy. To je ale vykoupeno tím, že když nemají místo na pokoji, nechají vás nocovat na porodním sále na lehátku, když mají další příjem, vyšoupnou vás z porodního sálu hodinu po porodu, když mají další příjem, donutí vás k čemukoli. Na nástřih se ani neptají, udělají to pro zjednodušení. Je to prostě továrna. Menší porodnice asi ok, ale když má mimi problém, stejně ho odvezou jinam a vás nechají tam. Ted babo rad.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak kde - Mělník třeba má novorozeneckou JIP! (Ale raději nepřivolávat...)

      Smazat
  4. moje podolí byly kleště:)ale vo tom to není:)maj tam v kašně rybky!

    OdpovědětSmazat
  5. Já v Podolí taky v pohodě. Mimochodem, dost mi pomohl "balónek pro přípravu na porod". Přišlo mi, že mě porodní asistentka brala jako dobře připravenou, i když šlo o první porod. Fakt doporučuju. Bez nástřihu, s malým poraněním, první porod, mimino mělo přes čtyři kila. Kamarádka porodní asistentka mi nevěřila, že jsem to zvládla takhle snadno. Podotýkám, že nejsem nějaká prodejkyně a je to fakt z mé zkušenosti. Po nákupu jsem si přišla jak blázen, ale investice se mi vrátila! Eva

    OdpovědětSmazat
  6. Ježíš, taky kleste :( kdyz jsem si tohle přečetla u Madame Coquette, nedělala jsem z toho:( přeju ti, at je to tentokrat tak, jak si přeješ. Jinak u Apolinare taky naprosto respektuji porodní plany a maji skvele asistentky...

    OdpovědětSmazat
  7. Radko, tak už jsi v půlce. Já finišuju a mám podobné starosti, po zkušenostech z prvního porodu přemýšlím nad upgradem svého porodního plánu... Nicméně jsem teď taky na blogu vyplivla podobnou myšlenku jako ty, věřím, že naše děti už budou moct rodit svobodněji. Přeju ti pevné zdraví!

    OdpovědětSmazat