úterý 20. srpna 2013

Třicet sedm týdnů

Mimochodem, tímhle hřebínkem kdysi česala moje mamka mě. 
Erwín si už umí stabilně sednout. Ráno vegetíme na zemi, on se o nás opře a hraje si nebo si "čteme" naší oblíbenou knížku Kuku, Miffi! Kdo je tam?, zpíváme a tleskáme. Většinou je ale v pohybu. Prohání se po čtyřech, jako by byl na klíček. Popojíždí si přitom s červeným autem, který jsme mu koupili v Berlíně, prolejzá pod stolem a občas najde útočiště i pod sušákem na prádlo, se kterým lomcuje tak, že ho musíme přivazovat k topení. Taky jsme si pořídili "branku," která mu zabraňuje v prozkoumávání špinavejch koleček od kočáru, žužlání tkaniček od bot a vůbec od všelijakých nepřístojností. Rád si i stoupá na zadní. Naštěstí se naučil vrátit se do kleku. Už jsem se bála, že bude mít z toho padání placatou hlavu.

V jídle jsme taky pokročili. Při dopolední svačině jsme snížili mléčnou dávku a přidali ovoce. K obědu dostává tříchodové menu. Polívku, kousky zeleniny, které si sám strká do pusy a ovoce v síťce jako dezert. Lehce jsem se inspirovala metodou Baby Led Weaning, na kterou jsem narazila, když jsem hledala dětskou kuchařku.

Co se týče aktivit mimo domov, v pátek jsme ho vzali do Podolí, abychom mu ukázali, kde se narodil. V sobotu jsme byli v Počernicích u mých rodičů a v neděli na báječném soaré u kamarádů v Babčicích. Máme za sebou prostě bezva týden...

2 komentáře:

  1. Jsem moc ráda, že o samostatném ožužlávání jídla je dokonce celá kniha. Hned mi ten proces bleskové proměny krásné a milé Rozárky v těstovinovo-zeleninový slepenec přijde snesitelnější a pokrokový:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z nedostatku se musi umet udelat prednost! :)

      Vymazat