úterý 2. června 2015

Trocha blogerské slávy (a obav)

Po delší době jsem si koupila časopis Maminka. Je v něm totiž článek o blogerkách na mateřské, ve kterém jsem citována. Článek začíná domněnkou psychologa Marka Preisse, „že by se u těchto matek mohly objevovat i jisté narcistní sklony osobnosti.“ Znám se docela dobře a tyto sklony jsem u sebe doposud nijak výrazně neobjevila, ale musím přiznat, že po přečtení popisu svého blogu, jsem se celé odpoledne čepýřila. Autorka článku Veronika Zavřelová o mém blogu totiž napsala: „Vizuální a čtenářská pastva pro oči i duši, zápisky určené synovi, bezva tipy na knihy, kavárny vstřícné k dětem a také dobročinné aktivity." A navíc jsem tam v dobré společnosti - spolu s Rosou MitnikJanou Grešákovou!

Kusanec primárně vznikl jako můj vlastní mateřský deník a záznam pro Erwína na dobu, kterou si nebude pamatovat. Za téměř tři roky své existence ušel kus cesty. Hlavně co se týče počtu lidí, kteří o něm vědí a pravidelně moje zápisky čtou. To číslo mi samozřejmě dělá velikou radost (hmm, že by přeci jenom ty narcistní sklony?), ale zároveň ve mě vyvolává obavu, jakému kvantu lidí to vlastně odhaluju svoje soukromí. Řeším to hlavně ve vztahu k Erwínovi a jeho týdenním fotografiím. Ve kterém věku bych měla přestat? Zároveň se mi ještě končit nechce, protože je to skvělá památka, kterou (snad) jednou taky ocení. A bez tlaku, že musím dát fotku na blog, bych s focením už dávno dávníčko přestala. Takovou disciplínu, abych mu to fotila do šuplíku, prostě nemám. Zatím mi blog a vaše reakce dělají hlavně radost. A stejně jako to kdysi napsala Markéta Baletková, ve svém (bohužel) posledním blogovém příspěvku:

Je pro mě přirozenější myslet, vidět pozitivně.
Mít víru v dobro.
Ne naopak. 
Přicházet k lidem s důvěrou.
Ne s podezíráním.
Proto byl můj blog tak otevřený.
Jinak jsem to nedovedla a ani nechtěla dělat.

---
A když už jsme u toho blogerského chlubení, nedávno byl Kusanec zmíněn i v článku na A2 alarm s názvem Mateřské blogy – nikdy v tom nejste samy a v únoru vyšla ukázka mého blogu s malým medailonkem v časopise S dětmi v Praze

13 komentářů:

  1. Dobrý den, já taky ráda píši, ale blog jsem přestala psát už ve chvíli kdy jsem neměla děti. Občas něco špatně komentovala rodina, známí, někdo se zlobil že jsem tam něco zmínila atd. S dětmi je to ještě ošemetnější. Ale nadruhou stranu jsem ráda za blogerky matky, hrozně ráda je čtu. Jsem ráda že jste odvážnější nebo pozitivnější než já a pořád píšete. Sice to máte jakoby anonymní, ale pravidelný čtenář o vás postupně ví hodně, kde je babi a děda, kde pracujete, v jaké části bydlíte, kam chodíte do restaurace....
    Nevěděla jsem kdo je Markéta Baletková a tak jsem její blog šla hledat a zhrozila jsem se. Je to opravdu hrozné a je mi paní Baletkové líto. Snad si našla jiný koníček, nebo si zatím píše do šuplíku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za vzkaz. Já mám zatím ze svého okolí naštěstí jenom pozitivní reakce a i to mě motivuje psát dál. Po Markětině blogu se mi stýská a děsí mě, že právě ona se stala terčem takové kritiky. Její blog byl totiž tak milý a jemný, že se občas obávám, co si kdo myslí o mém psaní... Zatím se tím ale nenechám zastrašit a píšu si pro radost a pro to, abych zaznamenala všechny ty malé i velké rodinné události, na které bychom jinak zapomněli. A samozřejmě mě těší, že jsou lidé jako vy, kteří sem chodí a moje zápisky ocení. Mějte se hezky!

      Vymazat
  2. Milá Radko, taky to řeším:-). Ale přestat se dá vždycky. Dokud tě to těší a máš z blogování dobrý pocit - pokračuj, prosím!!! Tak ráda sem chodím...
    Ať se ti dál daří.
    PS: Třeba ti Ervín dá časem svolení s publikováním jeho fotogarfií, jako jsem dostala já od naší sedmileté Matyldy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie, díky moc za milý vzkaz! Zatím to nehodlám vzdát. Občas to tu sice stagnuje a při focení mívám pochyby, jestli je to ještě OK, že Erwínka takhle vystavuju zájmu tolika lidí, které neznám, ale jak píšeš, pořád mi to dělá radost a už teď je můj blog neocenitelná studnice vzpomínek, které by jinak zapadly. I tobě přeju, aby se to stále dařilo a to nejen na blogu! PS: A v Erwínovo svolení také doufám! :)

      Vymazat
  3. Milá Radko, Váš blog je skvělý, jedinečný, moc Vám fandím! Ráda Vás čtu a budu, dokud budete psát :)
    A gratuluji ke zmínce v článku v časopise, vy tři spolu s Janou a Rosou si to bez debat zasloužíte!
    Krásný týden, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, děkuju moc! Jsem ráda, že vás můj blog baví. Mějte se krásně!

      Vymazat
  4. Radko, gratuluju. Uz jsem to videla u Rosy, jak jste vy tri slavne:) To je takove zadostiucineni, ze, kdyz o tobe takhle hezky nekde napisou? Myslim, ze psani blogu ma u kazdeho urcity vyvoj a napriklad ted uz o ukonceni "baby" blogu uvazuje zase par mamin....chjo...K tobe chodim moc rada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, díky moc! Přiznávám, že to hezký pocit opravdu je. Článek mi udělal radost. A neboj, o konci blogu ještě neuvažuju. Uvidíme, kam se vyvine a jestli mi to Erwín jednou nezatrhne. Hezké léto tobě i smečce!

      Vymazat
  5. Radko držím vám palce, ať pokračujete dál a gratuluji )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezo, díky moc. Tvému blogu taky moc fandím, tak ať se mu i tobě daří!

      Vymazat
  6. Radko, přidávám se ke gratulacím. Blog patří k mým nejoblíbenějším, tak doufám, že s ním jen tak nepřestanete! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, děkuju za slova chvály. Já mám naopak moc ráda ten tvůj. Tvoje fotografické schopnosti jsou pro mě meta, které asi nikdy nedosáhnu... Krásné léto přeju!

      Vymazat
  7. Moc pěkné. Gratuluji. Také už mám nějakou dobu rozjetý svůj vlastní blog, ale takto "slavná" ani zdaleka ještě nejsem. Nedávno jsem však přemýšlela nad tím, že by možná stálo za zkoušku můj blog nějak zpropagovat. Například pomocí Google Ads. Jediný problém je v tom, že správa Google Ads není úplně jednoduchá, takže by se mi o to asi musel někdo starat, protože sama bych to nezvládla.

    OdpovědětVymazat