Sto čtyřicet sedm týdnů & mimi salát

Jom Kippur jsme zvládli. Na Kol Nidre jsme šli do Jeruzalémské synagogy, kde se na dvorku sčuchly snad všechny přítmné děti a slavily tím, že pobíhaly z jedné strany na druhou a sborově odříkávaly: "Múúmie, múúmie." Bylo to docela strašidelné, však taky všichni, kdo na dvorek vstoupili překvapeně vzali B-ží jméno nadarmo (Erwín nově říká: "Mistra pána!" a plácne se při tom do čela.) Ale hlavně to pro ně byla zábava a to důležité. Taky mi několik dětí nadšeně osahávalo břicho a hádalo, co tam je, až myslím, Erwínek začal trochu žárlit a mimino si přišel obejmout a ochránit. Druhý den jsem ho ráno vzala do Pinkasovy synagogy, ale tam byl jediným nespícím dítětem a brzy se jal zblízka obdivovat jména na stěnách. Tak jsem to raději po 20 minutách zabalila. Večer si ho převzal Typoška a já měla čas na aspoň malé jomkippurové rozjímání. Díky školce se ale naučil i častěji říkat: "Plomiň." a příběh o Jonášovi, nebo Jonáškovi, jak říká, který se tradičně toto odpoledne čte a studuje. Ve zkratce a s obměnami ho vypráví asi takhle: "Bylo tam město a Jonáš šel místo do města doprava a pak byl na lodi a byla bouřka a hodili ho do vody a spolkla ho velryba. Klečel a modlil se a pak to dobře dopadlo. Velryba ho vyplivla - asi takhle, ble, pfff, ble a pak tam bylo to město." Fotila jsem ho tedy tentokrát s jeho velrybí kasičkou, kterou už máme od loňska, a která už je plná chechtáků od babiček. Přidala jsem i naše výtvarné zpracování přběhu o Jonášovi včetně Duplo figurky, kterou jsme do obrázků vkládali. Adélka dospěla do prenatálního 26. týdne. Měří kolem 23 centimetrů a váží skoro 910 gramů, asi jako hlávka salátu. Stále intenzivněji cucá a saje a to prý nejen palec u ruky, ale klidně i u nohy. Dozrávají jí plíce a na vdechování plodové vody si cvičí dýchání. Na pobyt venku si už připravuje i imunitní systém  a ořasené oči, které se jí už brzy částečně otevřou. Já mám mezitím – přesně podle příruček – v poslední době trochu problémy se spaním. A taky se mi zdají divný sny. Třeba o tom, jak si u našich na záhonku uspořádali společnou večeři Merklová, Obama, Putin a Zeman. Po jejich odchodu jsem našla Putinovu zapomenutou peněženku s pasem plným hezkých razítek a samolepek a vůbec jsem mu jí pořádně prošmejdila a pak jsem se jí bála jít někam vrátit, aby mě na základě otisků prstů, kterých byla plná, nezavřeli v nějakým temným moskevským vězení…

CHAG SUKOT SAMEACH !

Včera večer začal sukot. Tenhle sedmidenní svátek je skvělý, když máte zahradu nebo dostatečně velký balkón na to, abyste si postavili vlastní suku, což je takový přístřešek/bouda se střechou, skrz níž je vidět nebe. Když je hezké počasí, dá se v suce trávit spoustu času. Můžete v ní jíst a i spát. My ale žádným prostorem, kde bychom si suku mohli postavit, nedisponujeme a nezbývá nám než alespoň jednou za svátek navštívit nějakou obecní suku. Doma jsme si tak alespoň narychlo udělali sukotovou výzdobu v podobě řetězu s arbaa minim (čtyřmi druhy), které jsou symbolem tohoto svátku. Pro barvu jsme přidali i granátová jablíčka. Tvarem jsem se inspirovala tady. Erwín pak ozdobil etrogy a jablíčkům dokreslil semínka. Zbytek se rozhodl nechat v minimalistickém duchu. Z řetězu byl nadšený a já jsem ráda, že jsme si doma vytvořili sukotovou náladu i bez suky. Přeju vám hezké svátky a třeba se v nějaké suce potkáme!
---
Více o tomto svátku si můžete přečíst třeba na stránce Federace židovských obcí, kde je hezky popsaná různá symbolika čtyř druhů. Další inspiraci najdete na mém Pinterestu - i když tradičních atributů, které si můžete doma bez suky vytvořit, tenhle svátek nemá.

LUSTR / Výstavní tip

Sváteční maraton pokračuje a dneska večer nám po oslavách Roš ha-šana a Jom Kippur začíná Sukot. V přestávce se nám ale podařilo vyrazit na druhý ročník festivalu mladých českých a slovenských ilustrátorů LUSTR. A rozhodně jsme nelitovali! Tady je malý report a dobrá zpráva. Oproti plánu se festival otevře i zítra. Pokud tedy ještě nemáte na volné pondělí žádný plán, rozhodně se sem vydejte. A vezměte i děti. (Na téhle fotce sice vypadá Erwín trochu smutně, ale nenechte se mýlit, byla to pro něj velká zábava.)

DÁRKOVÝ SET MAM / GIVEAWAY & Moje malá kojící story

Včera jsem na Facebooku zmiňovala, že v internetovém obchodě Feedo, který nabízí celou škálu produktů pro děti, se až do 28. září konají Týdny kojeneckých potřeb, během nichž si můžete ve výrazných slevách pořídit výbavičku od 20 značek. Mě tahle akce konečně přiměla k tomu, abych se zamyslela, co vlastně budu pro malou Adélku potřebovat a začala příchod nového človíčka trochu plánovat. Po nákupu prvních šatiček jsem se totiž daleko nepohla... A jedna z věcí, kterou chci do zásoby mít, jsou kojenecké lahvičky. Erwína jsem kojila, ale jak to tak bývá, začátek nebyl úplně lehký. V porodnici nám to krásně šlo, protože jsem mohla kojit vleže. Po porodu jsem si nemohla moc sednout a tak mi doporučili tuhle polohu. Byla to pohodička a za sebe bych to všem takhle do začátku doporučovala. Když jsem totiž z pohodlí postele se spokojeně přisátým Erwínem pozorovala, jak v nočních hodinách sestry štelují rozespalým maminkám na klín přehlé polštáře, na ně pokládají lehce balancující miminka a zmatené prvorodičky, které neví, kam s rukama, chňapají za prsa, která se snaží miminkům nějak vtlačit do pusinky, říkala jsem si, že takhle bych se asi taky měla problém rozkojit. Erwínek si u mě hověl v "hnízdečku" pod "křídlem" a sosal, zatímco já si u toho mohla samým blahem klidně i na chviličku zdřímnout. Jenže po příchodu domů jsem zjistila, že naše postel je příliš měkká a ke kojení vleže naprosto nevhodná. První domácí kojení tak po krátké panice zachránila odsávačka a lahvička pro novorozence. Jsem si vědoma, že pro některé je to kontraverzní postup, který vyvolává obavy, že se miminko už nebude chtít znovu přisát. Mně se ale ulevilo, plačící Erwín dostal svůj příděl a já se mohla v klidu na druhé kojení připravit a vymyslet, kde a jak se na krmení uhnízdíme doma. Nechci říkat, že to pak šlo jako po másle, protože kojení se pro mě nikdy nestalo příjemným zážitkem, ale krmila jsem ho z vlastních zdrojů přesně po dobu, se kterou jsem byla spokojená já i on. Ale to už trochu odbíhám... Dneska jsem si totiž pro vás právě ve spolupráci s Feedo připravila malou giveaway, ve které můžete vyhrát DÁRKOVÝ SET PRO NOVOROZENCE MAM. Pokud jste tedy v radostném očekávání jako já, nebo máte kolem sebe nějakou nastávající maminku, zkuste svoje štěstí. I kojící maminky podle mě časem tyhle lahvičky ocení. Feedo nabízí tyto sety ve čtyřech barvách a je jen na vás, který si vyberete!

Sto čtyřicet šest týdnů & mimi květák

Po oslavě Nového roku se chystáme na Jom Kippur. Jsem zvědavá, jak den půstu s Erwínem zvládnu, protože jak psala Gafna na svém blogu, dopracovat se (hladová) k duchovním zážitkům a starat se při tom o malé děti, není zrovna jednoduché. Věřím ale, že to dobře dopadne, já se aspoň na chvilku odpoutám od denních povinností a v Erwínovi zůstane (aspoň částečně) otisknutá vzpomínka na návštěvu synagogy a důležitost tohoto dne. A důležitých dní jsme teď zažili několik. Kromě Roš ha-šana, jsme totiž byli hosté na rodinné svatbě. Vdávala se teta Katka a svatba, která se konala v kostele, byla opravdu moc krásná. Pro mě jsou církevní svatby vždycky velkým zážitkem. Proti těm civilním je v nich daleko větší hloubka a už jen to, že vás oddávající nějaký ten pátek zná, je prostě poznat. Kromě toho má Erwín ve školce nového kámoše a to dokonce syna vrchního pražského rabína! Přibylo nám tak další exotické jméno do sbírky výčtu jeho kamarádů, na které se občas v tramvaji Erwína spolucestující ptají a pak se nestačí divit, když začne chrlit: Ari, Dany, Samíček, Joni a Ethan. Ještě že mezi nimi má taky jednoho Matýska... Jinak se zase podělím o dvě vtipný hlášky. Nedávno jsem mu říkala, že čekáme na pošťáka, že mi přijde balíček a on se bezelstně zaptal, jestli bude: "i s nožičkama." S oblibou si taky v posteli z peřiny staví stan. Láká nás tam pak voláním: "do tanu, do tanu, táto." a když si tam pak Typoška vleze, zvenku dělá: "Ťuk, ťuk, jsem Adáme L** a jdu k vám na návštěvu. Nesu tyčinky a česnek." Kam jen na ty kombinace chodí?!? Mimino Adélka, která dosáhla prenatálního 25. týdne, je teď baj vočko 22 centimetrů dlouhá a váží kolem 700 gramů - něco jako hlavička menšího květáku Prý už ví, kde je nahoře a kde dole, umí vyplazovat jazyk a zatínat pěstičky. Taky se začíná zakulacovat a je asi chlupatá jako opička. Pomalu se jí otvírají nosní dírky a kromě plic, trávicí soustavy a mozku už má vyvinutou většinu důležitých orgánů. Voda v soukromém bazénku se jí prý čistí každé tři hodinky a podle spokojeného převalování a občasného kopnutí, se jí u mě daří dobře.
---
V tom balíčku s nožičkama bylo tohle super tygří pyžamko z Gapu.

Novoroční dárek / Moje nové šaty

Jednou z hezkých novoročních tradic je, že by muž měl obdarovat ženu novými šaty. Vzhledem k mému rostoucímu bříšku a několika slavnostním příležitostem, kterých jsem se v poslední době účastnila, jsem si šaty od Typošky pořídila o trochu dřív. Párkrát jsem je už provětrala a nechala si je i zvěčnit Nikou během našeho nedávného focení. Doufám, že se vám budou líbit...

Slavnostní Roš ha-šanové menu

Poslední dobou trochu bojuju s časem a tak i menu, které se chystám servírovat první Roš-hašanový večer, jsem finalizovala tak trochu na poslední chvíli. Ke svátku se pojí několik symbolických pokrmů, kterým se říká simanim. Slavnostní večeře se zahajuje jako obvykle požehnáním nad vínem a challou, která je ale tentokrát kulatá a namáčí se do medu. Vysvětlení je jako u všech židovských symbolů mnoho, pro mě představuje kulatý tvar konec i začátek a kontinuitu. A med proto, aby byl nadcházející rok co nejsladší. Challa se dá se vylešit i různými sladkými náplněmi - někdo přidává sušené ovoce, čokoládu nebo jablka. V neděli čekáme hosty a challu přinese Zuzka, které tímto předem děkuju (s pečením jsem dost na štíru) a prosím, aby (prozatím) zbytek článku nečetla!