pátek 6. června 2014

Jak vychovat dítě s duší

Jednou ze šavuotových tradic je společné studium. Při výletě do Boskovic jsem dostala za úkol si pro přítomné ženy připravit šiur (přednášku) o výchově dětí podle mojí oblíbené knížky Raising a Child with Soul od Slovie Jungreis-Wolff. Přidala jsem poznatky z další podnětné knihy How to Raise a Jewish Child od Anity Diamant, která je mimochodem autorka úžasné knihy o biblických pramatkách The Red Tent. V češtině vyšla pod názvem Červený stan a prý není tak strhující jako originál. Pokud ale máte rádi silné ženské příběhy, moc vám ji doporučuju. A nemusíte být vůbec věřící. Níže nabízím několik témat, o kterých jsme v Boskovicích mluvily. Doufám, že budou stejně podnětné, jako byly pro nás.

Ve chvíli, kdy se dozvíme, že čekáme miminko, začne většina z nás horečně plánovat. Promýšlíme kdejaký detail v jeho péči a trávíme mnoho času na diskuzních fórech, kde se řeší snad všechna praktická úskalí, které nás s příchodem nového človíčka čekají. Málokdy ale rodiče promýšlejí, jaké vlastnosti by chtěli u dítěte pěstovat, k jakým hodnotám by ho chtěli vést a jak by chtěli pečovat o jeho duši.

V judaismu existuje koncept mikdaš me'at (malý Chrám nebo svatyně), o který bychom doma měli usilovat. Neznamená to snahu vybudovat si v obýváku modlitebnu, ale usilovat o domov plný lásky k B-hu a sobě navzájem. Děti jsou jako houby a když uvidí, že doma žijeme podle určitých hodnot, sice se proti tim pravděpodobně v pubertě vzbouří, ale nakonec se jimi budou také řídit. Je tedy důležité jít jim příkladem. V židovské domácnosti se mikdaš me'at manifestuje přítomností určitých předmětů. Na rámech dveří visí mezuzy, v knihovně jsou židovské knihy, byt můžou zdobit díla židovských umělců nebo fotky Izraele, menora (svícen) a cedaka box (krabička na charitu). Kuchyň má taky svoje pravidla.

Život rodiny se řídí podle šabatu a ostatních svátků. Většina z nich má edukativní aspekt zaměřený přímo na děti. Ostatně studium je jedním z pilířů židovského života. Tóra je přirovnávána k moři, ve kterém můžeme plavat celý život a nikdy nedoplaveme na druhý břeh. V momentě, kdy se nás dítě zeptá na něco, na co neznáme odpověď, máme podle Anity Diamant ideální příležitost dítěti tohle ukázat tím, že odpověď vyhledáme společně. Je také důležité příliš dětem nepřizpůsobavat židovský život a důležité morální myšlenky, aby neusoudily, že tyhle moudra jsou jenom pro malý a poskytnout jim zážitky, ke kterým se budou v budoucnu vracet. Typoška mi třeba každý pátek přinese před šábesem čerstvé kytky a už se moc těším, až je budou chodit vybírat společně s Erwínem. Stejně tak si celý rok odkládáme stranou peníze na charitu. Na Roš Hašana (Nový rok) obnos rozdělíme napůl a věnujeme na svoji oblíbenou charitu. Bude moc hezké jednou ty peníze dělit na třetiny a společně rozhodovat, komu pomůžou.

Slovie Jungreis-Wolff pochází z význačné maďarské rodiny, která byla během šoa zdecimována. Když přišli její přeživší příbuzní do Ameriky, zavázali se k vykonávání tikkum olam (zdokonalování světa). Tato snaha je znát na každé stránce její knihy. Jedním z témat, o kterých píše je vděk. U dětí bychom podle ní měli pěstovat vděk za čas, předměty a lidské bytosti. Pokud je necháme několik hodin v kuse, aby se nepřítomně dívaly na televizi nebo hrály počítařové hry, dáváme jim tím najevo, že čas není důležitý. Stejně tak bychom neměli plýtvat jídlem a věcmi a chovat se k lidem slušně. Zaujala mně i kapitola, která se věnuje budování sebevědomí dětí, které dneska často zaměňujeme s prázdným chválením. Je nutno dítěti ukázat, že jeho činy mají váhu a moc přinášet radost. Pocit sebevědmí by měl vycházet právě z pocitu důležitosti při vykonávání dobra. Je také potřeba si pro sebe přehodnotit definici úspěchu a uvědomit si, že naším cílem není mít úspěšné děti, abychom si sami připadali úspěšní. A připomíná - stejně jako napsal Chalíl Džibrán v další mojí oblíbené knize Prorok naše děti nám nenáleží. Jsme pouze strážci jejich duší a naší povinností je o ně správně pečovat. Je nutné v nich pěstovat soucit k ostatním, aby neuměly jenom brát, ale i dávat. V židovské tradici se takovému člověku říká baal chesed. Kniha je plná tipů a příkladů, jak toho dosáhnout a její rady jsou univerzální a myslím, že se na blogu k této knížce ještě vrátím. Máte nějaké oblíbené duchovní knihy, které se týkají výchovy dětí?

6 komentářů:

  1. My máme doma děvče 16 a propadáme přesvědčení,že žádná kniha nepomůže.Jen snad v základní úctě to přežít.marca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Puberta je bouřlivá, ale nakonec snad všechno dobře dopadne a vaše vztahy se zase urovnají a upevní. Držím vám palce, ať se vám to podaří!

      Vymazat
  2. Já si nedávno koupila tuhle: http://www.dharmagaia.cz/kniha/755-peggy-joy-jenkinsova-jak-rozvijet-detskou-spiritualitu-jednoducha-prakticka-cviceni , ale na otestování si ještě pár let počkám:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta vypadá moc zajímavě. Myslím, že jsem na ní v těhotenství při obědech v Maitree koukala a pak na ní zapomněla. Mrknu se, jestli ji pořád mají a pořídím si ji do zásoby. Díky za tip!

      Vymazat