MĚSTOSVĚT & TO JE PRAHA / GIVEAWAY!

Jsem městský člověk a ačkoliv jsem vyrostla v jedné "pražské vesnici," šum města mi prostě vyhovuje víc. S Erwínem využíváme k zábavě vše, co město nabízí, a on si díky tomu formuje obraz světa, kterému dominují auta, autobusy, tramvaje, semafory, dětská hřiště a samozřejmě kavárny. Zvířata, se kterými se setkává ve svém životě nejčastěji, jsou holub a jezevčík. A tohoto paradoxu si všimli i ve Ville Pellé a uspořádali na toto téma krásnou výstavu knižních ilustrací s názvem Městosvět. Měli jsme s Erwínem a Typoškou to štěstí, že jsme byli pozvaní na její vernisáž, z které jsem vám už sepsala report. Teď se mi pro vás podařilo dojednat i parádní soutěž. Hraje se o rodinné vstupné na výstavu Městosvět a knížku To je Praha - první ze série knih, které vydává nakladatelství Baobab v nové řadě s názvem Tribute to Sasek – Pocta Šaškovi. A pokud nemáte ještě plán na sobotu, doporuču vám do Villy Pellé zavítat. Koná se tam totiž akce s názvem Muraj I, během níž na vás kromě výstavy  čeká i spousta další zábavy. Můžete si poslechnout četbu knih u Bibliobusu, postavit ekosochu z netradičních a recyklovaných materiálů, pokusit se vytvořit tu nejkrásnější knižní obálku, nebo si natočit krátký animovaný film. A pokud to tenhle víkend nestačíte, 16. května se můžete těšit na další!

Podmínky soutěže:

1. Napsat mi do komentáře, kterého z vystavených autorů máte nejraději + zanechat svůj kontakt
2. Mít lajknutý FB mého blogu
3. Lajknout FB VILLA PELLÉ

Vítěze vyhlásím příští pátek. Soutěžit můžete do půlnoci předešlého dne. Tak hodně štěstí!

Sto dvacet pět týdnů

Erwín má za sebou další týden. Ve středu jsme ve školce slavili Yom HaAtzmaut, ve čtvrtek podnikli výlet do obory Hvězda, kde jsme se na pár minut zúčastnili slavnostního předávání cen Nejkrásnější kniha roku a na víkend vyrazili k babí. O tom jsem ale už dneska psala. Minule jsme mu na procházce do Ikei pořídili tyhle parádní auťáky, aby si tam měl na písku s čím hrát, ale zalíbily se mu natolik, že s námi nakonec putovaly domů. Příště je tam zkusíme nenápadně nechat... A taky jsme nasbírali několik dalších vtipných hlášek. Když tuhle viděl na chodníku psí lejno, jak krabici od bot, nález okomentoval monologem: "Mami, toto je? Bobek. Asi ježek." (Babí mu na zahradě ukazovala ježčí hovínko a on si teď myslí, že všechny hromádky, co se na ulici povalujou, jsou od ježků.) O pár kroků dál se válel vajgl. A zase: "Mami toto je?" "Nedopalek od cigarety, Erwínku." "Kouří. Jako vlk." (Evidentně se příliš často dívá na Jen počkej, zajíci.) A hláška týdne: "Já jsem kluk, ty miminko!" Prostě jsem ho mimoděk oslovila miminko a on na mě hned takhle zhurta...

Napínavý víkend

Uplynulý víkend byl trochu popletený. Začalo to tím, že jsem vyrazila do rodných Počernic na sraz třídy, který se ovšem bude konat až za měsíc. Přišla jsem na to náhodou, když jsem v místní sámošce narazila na bývalou spolužačku. Dívala se na mě trochu posměšně a vsadím se, že už to půlka - minimálně té dívčí části třídy - ví a při setkání si na mě smlsnou. No nic, se svou školní nejlepší kámoškou, kterou jsem k přítomnosti na téhle slávě přemluvila, jsme si to užily i tak. Druhý den jsem naštěstí mohla být u našich a fungovat trochu jako investigativní novinář a trochu jako krizový psycholog. Můj drahý bratr se totiž zrovna rekreoval v Nepálu. Pamatuju si, jak tam chtěl asi před deseti lety vyrazit jeden můj kolega, na což můj brácha, už tehdy nadšený horolezec, opáčil, že tam jezděj jenom šampóni. Tak asi aby si tak nepřipadal, výlet si načasoval na dobu největšího zemětřesení za posledních 80 let. Naštěstí už je celá jejich výprava v pořádku doma a já to tu můžu zmínit. Z pověrčivosti, aby se ještě něco nestalo, jsem si to raději doteď nechávala pro sebe... A nakonec nám onemocněl Erwín. Někde si uhnal rýmu, která se sice netváří nijak zákeřně, ale vyvolala u něj dvoudenní teplotu. Včera už to vypadalo nadějně, ale dneska už je zase unudlenej a má skelný oči. Tak jsme mu nařídili domácí arest. Snad už mu bude zítra dobře a definitivně tak skončí dozvuky minulého víkendu! Co vy? Jaký byl ten váš?
---
Fotka vodníka je z nočního portrétování před podnikem, ve kterém jsme s kamarádkou strávily večer. Naštěstí jsem ve foťáku našla i jednu bez nás...

NILA / VÍTĚZKA!

Random před chvilkou vylosoval vítězku giveaway o poukaz na nákup v hodnotě 500 korun do obchodu NILA. Přála jsem vám to všem, protože v tomhle obchodě je opravdu, co vybírat. Vítěz ale může být jen jeden a tentokrát vyhrál komentář s číslem 21, který napsala Gabriela Vašíčková. Gabrielo, moc gratuluju a během víkendu se s tebou spojím mailem!

Nové boty

Jaro si žádá výměnu šatníku. Naštěstí už Erwín neroste tryskovou rychlostí a do léta si víceméně vystačí s podzimní výbavou. Až na boty. Nohy se neúprosně zvětšují a doba, kdy je bude potřeba obout do nového, se neúprosně blíží. Většina dětských botiček se mi moc nelíbí a hlavně se pořád nemůžu smířit s tím, kolik stojí. U těch levných se zase bojím o kvalitu. Nedávno jsem ale objevila španělskou značku Ominoki a bez velkého váhání Erwínovi hned jedny pořídila. V sobotu jsme je šli vyzkoušet do terénu a když Erwín hypnotizovaně pozoroval provoz místní myčky aut, podařilo se nám je ještě v celkem zánovním stavu na památku vyblejsknout.

TO CHCI! / MOTIVACE

Minulý týden jsem se chtěla tímto článkem přesvědčit k lepší životosprávě. A ono nic. První den jsem sice odmítla jít s kolegou na zmrzlinu, ale od té doby žádný pokrok. Prostě mi schází ta správná vnitřní motivace. Žádná velká trága to ale není. Jím docela zdravě a od těch dvou prokletých kil mi třeba odpomůže střevní chřipka, která teď řádí u nás ve školce... Co vy a motivace? Daří se vám přesvědčit samy sebe k lepším výkonům a odlehčeným jídelníčkům? 

Sto dvacet čtyři týdnů

Před třemi týdny jsem fotila Erwína s krásnou knížkou Kdepak bydlí zvířátka. Čtenářka Terka mě v komentářích upozornila, že na apríla nabízí nakladatelství Svojtka, které knihu vydalo, všechny knížky za půlku. Neodolala jsem a Erwínovi ještě něco přikoupila. Po dlouhém vybírání vyhrála knížka s otvíracími obrázky Barvy - otevři okénko a pirátský samolepkový sešit. Samolepky ho totiž poslední dobou dost baví a už se občas dokonce i trefí na zamýšlené místo. A když ne, fascinuje mě ta naprostá odlišnost jeho logiky. Taky ho baví naše logiku postrádající slovní hry. Začalo to  jednoduše, když jednou na něco řekl: "nene", já opáčila "jojo". Pak jsme si to na střídačku říkali i několik minut a párkrát při tom vystřídali role. Často jsme si jojováním a neneováním krátili cestu tramvají. Pak jsme pokročili a už nevím proč, si začali říkat: „Ty jsi sova.“ Několikrát jsme se tak navzájem oslovili a pak si společně zahoukali. Finální upgrade je, že já začnu: „Ty jsi sova.“ A on řekne třeba: „Ty jsi opice.“ Takhle k pobavení spolucestujících projedeme dlouhý a rostoucí seznam zvířat, ovoce, jídla, dopravních prostředků, částí těla a členů rodiny. Vyjdu z toho často jako slon, žirafa, kočka, ananas, pomeranč, jabko, hruška, rohlík, houska, zmrzlina, bábovka, vokurka, auto, vlak, tramvaj, vrtulník, hlava, uši, pindík a děda. Erwín naprosto chápe absurditu téhle hry a oba se u toho náramně nasmějeme. Je fakt zábava mu díky mluvení nakouknout to té jeho vtipné hlavičky. Jo a doma jsme ho po poslední návštěvě u babí a dědy přeměřili a měří úplně standardních 92 cm. Nechápu, jak jsme se mohli seknout o 15 cenťáků...