Čas, čas, čas. Opakující se téma. Nějak se mi ho prostě le pořád nedostává. A to ho mám myslím díky práci na částečný úvazek a pomoci od Typošky a od mojí mamky nad poměry hodně. Jen jsem si asi ukousla trochu veliké sousto se školou. Bez desetistránkových prací, které musím skoro každý měsíc odevzdávat, což samozřejmě vůbec nestíhám, protože můj intelekt je v době, kdy jde Erwín na kutě, už značně povadlý, a tak se mi resty hromadí a v noci budí ze spaní, by bylo líp. Tohle ale byla poslední šance na studium, které by mě mohlo posunout v kariéře. Se dvěma dětma by to už myslím nebylo moc reálné. Prostě investice, která holt něco stojí. A nejvíc právě ten čas.
Zkušené matky, prozraďte, bude ho zase někdy dost nebo musím počkat, až půjde Erwín na vysokou!?!
---
A pokud se vám líbí ty hodiny na obrázku, můžete je pořídit třeba tady.
Bude to lepší! (Pokud si za chvíli nepořídíš dítko druhé a třetí jako kupříkladu já :-) Ale zase si vyhrajou...
OdpovědětVymazatNicméně, se školou to znám a držím palce!
Já začínala s jedním a končila těhotná se třetím. Nebudu tvrdit, že jsem vždycky byla vysmátá, protože to noční psaní seminárek a kolotoč ve zkouškovém energii rozhodně ubírá, ale ten pocit zadostiučinění za to stál ;-)
Tak hodně sil a hlavně toho času... :-)
Bude to mnohem lepší, neboj!:-) S tím studiem to ale chápu a musím přiznat, že co mám dvě děti, značně jsem polevila v přípravě. Vlastně...pořád ještě čerpám z toho, co jsem si předpřipravila během těhotenství. Na podzim začínám ještě kurz logopedického preventisty a už teď z toho šílím...
OdpovědětVymazat