pondělí 13. července 2015

Víkend plný improvizací

Tenhle víkend jsme měli několik plánů, které jsme na poslední chvíli museli (nebo chtěli) měnit. Na sobotu jsme si třeba naplánovali výlet, ale ozvali se Žatečtí, že budou na chvíli v Praze. Vidět bratrance Hozníka je pro Erwína vždycky velký svátek, který mu nemůžeme odepřít. Po obědě jsme zhodnotili, že výlet už nemá cenu a že tedy alespoň obšťastníme prarodiče odpolední návštěvou. Cestou na tramvaj mi ale volal brácha, jestli si nechceme trasu prodloužit o několik stanic a přijet na návštěvu k nim. A tak se jelo. A bylo to moc fajn. I bez fotek.

Neděli jsme začali pořádnou snídaní a plánem cesty do Únětic. Vzali jsme sváču, Erwín si sbalil svůj batůžek (auto, lžíci od jeřábu a sušenky) a mohlo se jet. Jenže cestou jsme zjistili, že jsou Dejvice rozkopaný a než najdeme tu správnou zastávku, tak nám autobus nejspíš ujede. Takže další změna plánu. Protože jsme byli jenom kousek od vlakové stanice Podbaba, rozhodli jsme se pro cestu do Roztok.



Erwín se zasekl hned u zámecké fontánky - viz úvodní fotka. Nadšeně do ní házel kamínky, které jsem lovila a krásně se tím v ledové vodě zchladila. V parku se až do 31. října koná výstava keramické plastiky, kterou jsme si společně prošli. Na fotce je krásná organická instalace od Pavly Vachunové z uskupení tyformy.




Erwíňák se zase pokochal keramickým zajícem. Všimněte si batůžku, který jsem už zmiňovala tady. Batůžek vyrábí firma Skip Hop a chtěla jsem se vám s ním pořádně pochlubit už dávno. Jenže Erwín pokaždé focení bojkotoval. Tentokrát batůžek nesundal ze zad a tak se mi ho podařilo vyblejsknout v akci.

Vyrábí  se ve dvou různých velikostech a mnoha zvířecích verzích. Měla jsem docela problém vybrat jen jeden. Nakonec to těsně za opičkou vyhrál dinosaurus. Ale i ostatní jsou moc hezké. Batůžek má jednu velkou kapsu, takže se v něm malým dětem dobře hledá, po straně je síťka na pití a má i přední zapínací popruh, aby pěkně seděl. Ve velikosti mini k němu ještě dostanete popruh (takové vodítko), kterým můžete neposedné děti trochu krotit. Větší batůžky zase disponují menší přední kapsou.



Je opravdu parádní. A ustál i Erwínovo poskakování při zahlazování krtinců. Evidentně mu je pohodlný, z čehož mám velikou radost.

Po procházce zámeckým parkem - podle Erwína jsme byli v lese - jsme si to na jeho přání zamířili na řízek. V jedné restauraci měli pouze vepřový a ve druhé žádný. Široko daleko jsme žádnou jinou restauraci neviděli, tak jsme použili malou lest a objednali mu řízek nahatý (přírodní), do kterého se naštěstí s chutí pustil. Pak jsme se vydali do Hospůdky u zvířátek. Jako naschvál jsme šli i kolem ulice Únětická - škodolibé připomínce našeho původního plánu... Pak došlo i na ten opravdový les. Nebo aspoň jeho okraj. S kočárkem jsme se totiž moc daleko nedostali a navíc Erwín šlápl do hromady klacků, kterou obývali mravenci a jeden ho parádně kousnul do nožičky. Ten den se i poprvé spálil o kopřivu a chytil první klíště. Prostě výlet do přírody, jak má být!


Na zpáteční cestě jsme vystoupili zase na Podbabě a podél řeky došli do Stromovky. Erwín se vezl a načerpal tak další energii, zatímco my o ní díky sluníčku lehce přišli. Ve Stromovce pak radostně pobíhal a dokonce v jednu chvíli Typoškovi vzal boty  utekl s nimi jako malý štěně s klackem. Bosky se pak honili a byla radost se na ně dívat. Cestu jsme zakončili zmrzlinou a občerstvením ve Šlechtovce a akrobatickou chůzí po tramvajové koleji.

Před finálním odchodem domů nás čekala ještě jedna povinnost - zalít zahrádku (a Typoškovo hrdlo). Erwín furt ještě nebyl unavenej a Typošku vyzval na hokejkový souboj. Ten se statečně držel, zatímco já už znaveně odfukovala na židli. A pak už jsme se (konečně) vydali směr domov - trochu jsme se najedli, Erwína šoupli do vany a pak všichni spokojeně padli do postele.

4 komentáře:

  1. krásný výlet, my se chystáme na večerníčka (poradíš kavárnu s dětským koutkem v okolí ?) a v pátek asi do kutné hory do galerie :-)
    hodně věcí z tvého seznamu jsme už navštívili a tak třetinu máme v plánu. :-)
    teepee ušito!!!!

    Radko můžu se zeptat černou nosíš že ji máš ráda, nebo je to k židovskému náboženství ? Nemyslím to zle, jen mě to zaujalo. :-)
    Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iveto, to jsem ráda, že ti můj seznam takhle hezky slouží!

      K restauracím/jídlu v okolí výstavy Večerníčku mě napadá Mistrál (je sice přes řeku, ale vždycky tam byli moc příjemní. Psala jsem o ní tady: http://www.kusanec.cz/2013/08/provetrani-v-mistralu.html), piknik na Kampě s restaurací Bar bar (minulý týden o této službě vyšel článek u Mámou stylově: http://www.mamou-stylove.cz/2015/07/09/tip-jak-jsme-si-delali-piknik-aniz-bychom-cokoliv-chystali/), nebo zmrzlinárna Angelato pod Petřínem. Není tam sice dětský koutek, ale zmrzlina je výborná. A pokud pojedete domů přes Anděl, tak můžete ještě zkusit Pizzerii Corleone a směr centrum zase Coloseum (http://www.kusanec.cz/2014/05/pizza-coloseum-corleone.html).

      A co se týče černé barvy, je to čistě z praktických důvodů. Dobře se oblečení kombinuje i pere. S bílou várkou musím vždycky několik dní čekat. Tmavé pereme skoro každý den. Snažím se teď víc nosit „měkčí“ obdoby černé – tmavě modrou a hnědou. Ostatní barvy jsem taky zkoušela, ale nakonec mi to oblečení jenom leželo ladem ve skříni. V tmavé se prostě cítím nejlíp.

      Máš ale pravdu, že v některých (ultra)ortodoxních komunitách se černá hodně nosí. V jiných si zase připadáš jak ve Východní Evropě před sto lety a pak třeba vidíš úplně moderně a draze oblečené ženské, u kterých si až trénované oko všimne paruky... Oblečení se hodně liší podle komunity, ke které se dotyční hlásí. Chlápci se mezi sebou poznají třeba i podle ponožek, délky a barvy kaftanu a klobouku.

      Jo, a to teepee ti závidím! :)

      Vymazat
    2. Děkuji, ukládám si a využijeme, ale příště, dnes už jsme byli pryč, výstavu jsme si užili všichni tři, byli jsme tam 3 hodiny, kluci by tam řádili ještě teď. :-)
      Příští týden pojedeme na druhou část na Kampu.

      Taky nosím ráda černou, chápu Tě, jen mě to prostě vzhledem k Tvému náboženství zaujalo.
      Moje kamarádka aupairovala v židovské rodině, tak o tom něco vím, ona z toho po roce dvou bydlení udělala svoji živnost (vlastně to začalo nenásilně, přátelé rodiny byli nadšení a tak se ji ptali zda by jim uvařila, až si našla vlastní bydlení, studovala a asi 8 let se takto živila. V několika rodinách jsem byla s ní a jako úžasné 2 super moderní kuchyňské linky na oddělené jídlo atd atd.

      Vymazat
    3. To je super. My ji taky mame v planu, ale vetsinu cervence bude jeste Erwin chodit do skolky, tak si to schovavam na srpen. A zkusime i ten piknik, o kterem psala Alice. Takove stolovani je pro deti urcite dobrodruzo.

      Mne bylo jasny, ze jsi aspon castecne informovana, protoze malokdo si cernou spoji s zidovstvim. Ja zas nejsem tak frum (ortodoxni), abych nejak prehnane svoje obleceni vire podrizovala. Od prirody se nerada odhaluju, ale oblecenim nijak nevycnivam - posledni dobou nosim hlavne dziny. Kdyz jdu ale do synagogy, rada se vyfiknu. Po navratu z Izraele v roce 2000 jsem dokonce snad dva roky nosila jenom sukne. Kdyz jsem si pak sla koupit svoje prvni poizraelske dziny, pripadala jsem si, jak odpadlik z nejake sekty, jaky to byl najednou nezvyk. :) Obcas koketuju s tim se k tomu vratim, ale pohodlnost zatim vitezi.

      A zidovske domacnosti jsou fajn. Kdyz jsem jedla maso, taky jsem mela oddelene nadobi a hrnce. Ted maso nejim, tak je to jednodussi.

      Vymazat