Jak vychovat hodné dítě

Praktikující židé si o víkendu připomínali svátek Tiš'a be-av, jeden z nejsmutnějších dnů židovských dějin. Vrcholily jím tři týdnu smutku, během nichž si připomínáme hned několik tragických událostí, které židy postihly. Na tuto dobu se vztahuje několik pravidel omezujících radostné aspekty života, což s sebou přináší introspekci a snahu o zlepšení. Moje kamarádka Gafna při této příležitosti připravila se svými dcerami seznam dobrých skutků, které chtějí vykonat. O projektu si můžete přečíst na jejím blogu Lo ba-šamajim (Není to žádná věda). Já jsem v této souvislosti také přemýšlela, jak ve vlastní výchově ještě více odrazit snahu o to, aby byl Erwín dobrým a empatickým člověkem.  S blížícím se příchodem sourozence je toto téma pro mě ještě aktuálnější.  Vrátila jsem se při tom k článku s názvem Teaching empathy: What kind of parent are you?, který jsem si loni schovala. Pro ty, co toto téma také zajímá, nabízím jeho stručný přepis.

Podle harvardského psychologa Richarda Weissbourda, který několik let vede projekt Making Caring Common Project, jsou rodiče v dnešní době nabádáni, aby se neustále zabývaly pocity svých dětí. To vede k tomu, že i ony samy se pak přehnaně zabývají samy sebou. Děti se ale potřebují naučit vybalancovat vlastní potřeby a potřeby ostatních. Tady je 5 strategií, které nám podle něj pomůžou vychovat morální a ohleduplné děti:

1. Děti se učí napodobováním. Snažme se jim jít tedy příkladem. Zdravme a děkujme i lidem v pozadí, jako je obsluha v restauraci, řidič, nebo prodavač. Když nás uvidí říkat díky a prosím, okoukají to.

2. Přestaňme se přespříliš soustředit na jejich pocity. Je samozřejmě důležité, abychom dětem pomohli se ve vlastních pocitech zorientovat a porozumět jim, ale když se jimi budeme zabývat příliš, i oni na ně budou klást zbytečně velký důraz.

3. Šetřeme chválou. Chválení je ošemetná věc. Pokud se dětem něco povede, pochvalu si samozřejmě zaslouží. Přílišné chválení sebou ale přináší riziko pocitu neustálého dohledu, hodnocení a posuzováni.

4. Nedělejme druhým to, co nechceme, aby dělali oni nám. Neupřednostňujme pocit štěstí našich dětí, před pocitem štěstí druhých. Naučme je třeba chválit svoje kamarády. A dávejme si pozor na to, jak se chováme k vlastním přátelům a rodině. Děti si toho moc dobře všimnou…

5. Chovejte se podle vlastních rad. Rodiče se často tak soustředí na vlastní děti, že při tom zapomínají na ostatní. Naše děti se nenaučí empatii a respektu, aniž bychom jim je k tomu svými skutky vedli.

Je to samozřejmě jasné jako facka. I tak je ale občas si dobré to připomenout a chytit se za nos, když zrovna naše slova neodpovídají tomu, co děláme. Co vy? Jaký jste v tomto ohledu rodič? Udělá vám větší radost úspěch vašich dětí ve škole nebo to, že někomu pomohly? 
---
Původní text si můžete přečíst tady. A tady je navazující článek Are you raising nice kids? A Harvard psychologist gives 5 ways to raise them to be kind. Webová stránka projektu Making Caring Common a dotazník, ve kterém si můžete ověřit, jak jste na tom a třeba se nechat inspirovat ke změně. A pokud si k tomu čtení budete chtít pustit nějakou pěknou židovskou muziku, doporučuju záznam venkovního koncertu Yosefa Kardunera.