čtvrtek 9. července 2015

TO CHCI! / HOLKA nebo KLUK?

Břicho mi pučí a svoje těhotenství si začínám plně uvědomovat. Doteď jsem totiž neměla žádné extra těhotenské příznaky a tak se ta myšlenka zdála pořád spíš abstraktní. Teď už to neschovám. Ani sama před sebou. A kamarádi začínají vyzvídat, jestli chci holku nebo kluka. Sice jsem si u Typošky už dávno objednala holčičku, ale kdyby se ta objednávka popletla, vlastně by mi vůbec nevadilo mít dalšího kluka... Tady je několik pro a proti.

Kdybychom si domů z porodnice přinesli holčičku, tak bychom splnili talmudský požadavek a oba se nahradili.
Vždycky se mi líbila sourozenecká kompozice starší brácha, mladší sestra.
Domácí síly by byly vyrovnány a já bych získala ženského spojence.
Mohla bych začít plánovat holčičí dýchánky a výlety do lázní.
Měla bych důvod dostávat (a kupovat si) drahé šperky, kabelky a boty - dědictví pro naši dceru, přece!
Ráda bych v rodině zachovala babiččino jméno.
Všechny ty roztomilé šatičky a botičky!

Na druhou stranu jsem si od malička víc hrála s klukama a skoro nikdy jsem neměla problém pochopit mužské uvažování. Ačkoliv už u mě teď převažují kamarádky, nedokážu se ztotožnit s ženským lamentováním na chlapské plémě kvůli zvednutýmu prkýnku nebo drobkům na podlaze (mám na tyhle věci stejnou slepotu), s nekonečným klábosením a potřebou pořád něco probírat, řešit, promýšlet a překombinovávat, s očekáváním nevyřčeného, když si stačí říct a pak pěkně poděkovat a s fintěním, kterého si většina chlápků stejně nevšimne a neocení. Vztah s dcerou, která by byla taková ta načančaná emotivní holčička by pro mě byl tedy docela oříšek. Ale výzvy musí být, takže mimimo, pokud jsi holčička, budeš u nás vítána!






Pokud mi v břiše roste kluk, tak bych měla během několika následujících měsíců zkrásnět, což není vůbec na škodu...
Erwín by asi víc ocenil dalšího parťáka.
Výchova kluků mi přijde jednodušší.
Stejně jako Vanilce se mi líbí představa být "mámou od kluků."
Zužitkovala bych Erwínovo pečlivě vybrané a schované oblečení.
Nečekala by nás záplava hraček jiného druhu. Kam bychom se vešli, když máme byt plný autíček, šutrů a klacků?
Byla bych hýčkána a milována třemi muži. A co víc si přát?
---
Jak to máte vy? Přáli jste si holky nebo kluky nebo vám to bylo jedno?

15 komentářů:

  1. Po prvorozenem synovi jsem si zase přála syna, což se mi splnilo a jsem tomu rada.

    OdpovědětSmazat
  2. Po Zuzce se nam narodila Lucka a mela jsem radost, ze je to zase holcicka:-) Rozhodne to ale neprehanim s ruzovou!Ja sama mam 2 sestry (klasika tatinek chtel kluka, ale poctvrte uz to nasi radsi nezkouseli:-)) Myslim, ze jakakoliv sourozenecka kombinace stoji za to! Preju bezproblemovy tehotenstvi. Z vlastni zkusenosti vim, ze podruhe cas utika jeste rychleji at uz pri tehotenstvi tak po narozeni miminka.

    OdpovědětSmazat
  3. Ja se zprvu pripravovala na holcicku. Tak nejak podvedome jsem si myslela, ze to bude holka (prece jen manzel uz 3 holky ma, a tak jsem si rikala, ze ten prvni kluk byl urcite jen bonus), a psychicky jsem se pripravovala na ruzovou, cetky, saticky apod., zkratka vsechno to, na co ja nejsem extra stavena. (Milovnici cerne barvy pochopi:)) ) Na druhou stranu jsem si chtela zkusit, jake je byt mamou dcery - ten vztah mezi matkou a dcerou je pry mnohem silnejsi a uplne jiny nez s klukem ( a pak taky ty vnoucata ta matka vice vidi, nez tchyne, kdyz ma kluka). A kdyz jsem zjistila, ze je to zase kluk, tak nejak mi spadl kamen. Duvody vicemene stejne, jako jsi psala vyse. A navic - nebudu muset cesat culiky a plest copanky, resit problemy s klukama, co na sebe a milion dalsich veci, ktere holky tak rady delaji:))) A chapu tedy, ze se nechavate prekvapit nebo? Jsem zvedava:)

    OdpovědětSmazat
  4. Prali jsme si holky, dostali jsme kluky:-)
    S holcickama mi to prijde hlubsi, harmonictejsi..a doufala bych v pouto i do budoucna.
    Asi se mam vice soustredit na sebe:-)
    At se vam dari.

    OdpovědětSmazat
  5. Mám starší dceru a mladšího syna. Myslím, že jsem v prvním těhotenství více chtěla kluka, přesně z těch důvodů, které Radka vypisuje. A nakonec dobrý. Dennodenně se nám sice potvrzuje, že mýtus o genderové rovnosti je blábol (osmnáctiměsíční holčička při spatření kočárku: "Mimi!" vs. chlapeček: "Kola!"), ale příklad rodičů taky táhne a holčička miluje vlaky a letadla, v každém klacku vidí meč a nečančá se o nic víc než bratr. A jako bonus máme ty hluboké ženské momenty :-)
    Jo, a moc se mi líbí talmudský požadavek nahrazení rodičů. Taková vkusnější a smysluplnější verze oblíbeného "Tak se vám povedl páreček", což mi v posledních dvou letech skutečně několik (naprosto neznámých!) osob mělo potřebu sdělit.
    hornbeam80

    OdpovědětSmazat
  6. Taky jsem o tom chtěla blognout :) ale ve zkratce, napoprvé jsem byla připravená přivítat obojí, i když jsem si vždycky přála holčičku, z jednoduchého důvodu - jsem jediná dcera jediné dcery a po té naší přesličné linii vždycky ženské držely při sobě. Chtěla jsem pokračovat v tom rodinném "řetězu" a mít stejné důvěrně dívčí chvilky jako kdysi s maminkou, nebo předávání rodinných receptů.

    Jako druhého jsem chlapečka moc nechtěla. Kvůli tomu, že jsem myslela, že ségry se líp shodnou, kvůli dědění, kvůli tomu, že "už to umíme", kvůli tomu, že z kombinace starší ségra - mladší brácha jsem vždycky byla rozpačitá.

    A teď jsem nepopsatelně šťastná, že mám chlapečka, kvůli všemu, co tu zaznělo, a ještě mnohem víc :) ale to fakt až někdy u sebe.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. *předávání receptů jako s babičkou, mi vypadlo :)

      Smazat
  7. My čekáme už druhé překvapení (z prvního se vyklubala k naší radosti holčička) a tak se těšíme, co vykoukne v září. Přáli bychom si druhou mazlící se princeznu, nějak mi přijde, že bych to s chlapečkem neuměla :) Buďte zdraví!

    OdpovědětSmazat
  8. Já si tak trochu druhé přála kluka, právě aby se to vyvážilo a byl to spíš můj mazlík, divoška je totiž hlavně na tatínka :-) Ale teď jsem ráda za holčičku, je to mnohem jednodušší, jednak už vím co a jak, pak taky ta výbava, hračky a holky si celkem rozumí a miláček je to můj velikej :-)

    OdpovědětSmazat
  9. V prvním těhotenství jsem si strašně přála holčičku, ve druhém už jsem věděla, že je to úplně jedno :) A těšila se, až se miminko odtajní, ať bude, co bude. Ve skrytu duše jsem ale byla přesvědčená, že to bude druhá holka. Takže když jsme se ve 20tt dozvěděli, že čekáme Alánka, bylo to obrovské překvápko. Pak jsem si v druhé půlce těhotenství začala říkat, že je to vážně skvělé, mít kluka a holku. Je to totiž úplně o něčem jiném, starat se a vychovávat jednoho a druhého a mě i bavilo pořizovat novou, klučičí výbavičku, já jsem takový typ prostě.
    Ale pravda je samozřejmě taková, že je to úplně fuk, jaká jsou pohlaví. To je vidět i tady v těch komentářích . Každý vychvaluje výhody právě té "svojí kombinace" :-D Mít dvě děti je totiž obecně neskutečně skvělé.

    OdpovědětSmazat
  10. Chtěli jsme s manželem syna. Byla to Pavlína. Podruhé jsme plánovali,že bude páreček- a byla to Martina. Pak byla Kristýna, pak byla Zuzana.A dost, řekli jsme. Po sedmi letech jsme přehodnotili situaci- a byla Kateřina. Manžel kvílel, jak by moc potřeboval syna, plánoval, co všechno by s klukem podnikal. A tak se stalo, že nakonec byl Vašek. Protože mezi nejmladším a nejstarší byl rozdíl 14 let, brzo nastoupila další generace. Kluk, kluk, holčička a zase holčička... Těším se, co bude příště.

    OdpovědětSmazat
  11. <3 hlavne zdrave :)) nevim, jestli jsem stihla blahoprat, ale klidne znova - nadhera a blahopreju! btw u nas doma je to uplne netradicne - ja starsi sestra jsem dravejsi a do sveta a mladsi bracha klidnejsi a mamina sukne. asi to nema smysl moc resit, jake to bude, i kdyz je to krasne sneni .) tak jeste jednou, hlavne zdravi a klidny prubeh tehotenstvi :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám takový dojem, že u nás to bude dost podobně :)

      Smazat
  12. Náhodou jsem narazila na tenhle článek a moc mě potěšil. Hodně jsem přemýšlela, jestli chci holku nebo kluka, zvažovala pro a proti. Chvíli to bylo tak, pak zas jinak.
    A když se ukázalo, že by to měl být kluk (na stopro to uvidíme v září), tak jsem zjistila, že jsem si to asi podvědomě celou dobu přála. A že vlastně nemám ráda růžovou barvu a aspoň mám dobrý důvod proč odmítat šatičky a panenky po neteři...

    OdpovědětSmazat