pondělí 14. března 2016

Dárek od Adélky & Sedm důvodů proč mám ráda Duplo

Poslední dobou se rozšířil hezký zvyk dávat starším dětem "od miminka" dárek. Přemýšleli jsme, co by udělalo Erwínovi radost a nakonec to vyhrála další sada Dupla - tentokrát stavebnice Lesopark. Líbilo se nám na ní, že obsahuje zvířátka, auťák i dost kostek na stavění. To ale nejsou jediné důvody, proč jsme po Duplu sáhli...

čtvrtek 10. března 2016

Můj porod a symbolické poděkování

Adélce už jsou skoro dva měsíce a já si doteď často v hlavě přehrávám její porod. Byl totiž o poznání hezčí než ten Erwínův. Ten byl sice pořádný macek (4,25kg) , ale i tak se nemůžu zbavit dojmu, že kleště, které nakonec k jeho cestě na svět použili, byly zbytečné. Říká se, že napodruhé to bývá jednodušší a Adélka se zdála být menší, i tak mě ale myšlenka na blížící se porod několik posledních těhotenských týdnů docela stresovala. A jaké to tedy nakonec bylo?

středa 9. března 2016

Erwín 169 & Adélka 8 / Hvězdné hrátky

Tentokrát jsem se rozhodla zaznamenat svůj rukodělný počin inspirovaný knížkou Pohádka na dobrou noc / Ask the Stars, kterou jsem po delší době vytáhla z knihovny. Má perforovanou předsádku, která večer po prosvětlení lampičkou nebo mobilem vykouzlí na stropě hvězdné nebe. Erwína tahle noční hra okouzlila a tak jsem nám koupila dvě baterky a zkusila vyrobit i vlastní hvězdnou šablonu.

úterý 8. března 2016

Zimní výbava pro městské dobrodruhy

Před pár dny nás Typoška vyfotil při procházce parkem. Na fotkách sice není sníh, ale zima byla pěkná. Naštěstí jsem nás na ní letos trochu líp připravila...

pátek 4. března 2016

Blogerky sobě!

Jedna z věcí, která mě na blogování baví, je virtuální společenství s ostatními pisatelkami. Určitě existují takové, které se v anonymním režimu navzájem kritizují, já ale zatím (naštěstí) poznala jen vzájemnou podporu. Jsme si totiž moc dobře vědomy, že dávat pravidelně ve známost svoje názory, výrobky (ať už jsou to domácí chleby, děti nebo kabelky) a sny, je chůze na tenkém ledě. Když se pak někde potkáme naživo, už se vlastně docela dobře známe a hned si máme o čem povídat. A zatím to byla vždycky moc příjemná setkání. Stejně tak to bylo s Lelí, která kromě výchovy Sáry, blogu Máma na blogu a propagaci Bepanthenu, zvládá péct pod značkou Leli's Cupcakes úžasné dortíky zvané cupcakes. Měla jsem je šanci ochutnat na několika akcích a vždycky jsem si jich ještě pár nechala zabalit na cestu domů. Jsou totiž tak akorát sladké a ozdobené krémy, na kterých je prostě poznat, že jsou z čerstvých a přírodních surovin. A k tomu všemu jsou krásné! Jak jsem zatím Lenku poznala, má energie na rozdávání. A tak se rozhodla otevřít si vlastní sladký obchůdek s kavárou, kde si budete moct její cukrářský um v klidu vychutnat. Místo už má, ale má to malý háček. A tím je potřeba prostor zrekonstruovat. Obrátila se tedy na všechny sladkomilce, aby jí její sladký sen pomohli splnit. A nebude to zadarmo. Na stránce Hithit (tady) si můžete podle možností vybrat částku, kterou můžete Lelí podpořit a za odměnu na vás bude čekat i nějaká ta odměna. A hlavně, až si k ní půjdete dát něco sladkého na zub, bude vás hřát dobrý pocit, že jste to krásné místo, které na nás čeká, pomohli zrealizovat! A ono brzy bude. O tom nemám pochyb a Lence přeju, aby bylo přesně takové, jaké si ho vysnila!

čtvrtek 3. března 2016

Erwín 168 & Adélka 7

Už před narozením Adélky jsem si řekla, že by bylo fajn asi tak od března zkrátit Erwínovi školku na tři dny v týdnu a ještě si to s ním doma pořádně užít. Jsem ráda, že jsem si s ní už jakžtakž nastolila nějaký režim a mohla si tohle předsevzetí splnit. Oba nám totiž pěkně rychle rostou před očima...

úterý 1. března 2016

Konec blogového spánku

Trochu to tu teď spalo. Chtěla jsem si užít prvních pár týdnů s Adélkou, Erwínkem a s Typoškou a nenakládat na sebe další úkoly. Šestinedělí uteklo jako voda a kromě několika nocí, které si Adélka spletla se dnem, proběhlo docela hladce. Velký (ale opravdu VELKÝ) dík patří Typoškovi, který každé ráno podnikne s Erwínem cestu do školky a odpoledne ho zase vyzvedne. A vůbec se mu moc hezky (a intenzivně) věnuje, což je přesně to, co teď nejvíc potřebuje. Já mezitím obstarávám Adélku a domácnost. Večer se snažím všechny usadit ke stolu a při večeři vyzvědět, jestli byl Erwín ten den ve školce policajt, hasič, Batman nebo "Supermant". Pak pustíme pohádku a kluci se odeberou na kutě. Já mezitím nakrmím Adélku a mezi osmou a devátou se u dětí s Typoškou vystřídáme. V posteli si s Erwínem ještě chvíli špitáme, mazlíme se "jako orangutáni" a pak to oba zalomíme. Ze spánku mě za několik hodin vytrhne Adélčin hladový pláč, s Typoškou se zase prohodíme a naše šichta pro ten den pomalu končí... Na sebe moc času nemáme, ale to jsme ani nečekali. Oba ale víme, že miminkovské období rychle uteče a pak si to (doufejme) vynahradíme. Zatím nás nabíjí pohled na ty naše skřítky a údiv, že je tu máme dva... S příchodem března jsem si ale řekla, že to tu zase trochu oživím. Tenhle blog je od začátku takový můj mateřský/životní deník a po pravidelných zápiscích se mi stýská. Stejně jako po intelektuální stimulaci, kterou přináší, a samozřejmě i po vašich reakcích a odezvách. Snad se mi to podaří!