úterý 13. května 2014

V peřinách / Tag

Tak se ten peřinový tag ke mně přeci dostal. A hned ze dvou stran - fant mi předala Daria z blogu Mothers in Prague a Vanilka z blogu Luxusní život Vanilky. Tak hurá do toho. Nic převratného to sice není, ale snad vás bude to nakouknutí do mé ložnice aspoň trochu bavit...

Bez čeho už půl roku neodcházím do peřin?
Poslední dobu uléhám s myšlenkami na to, jak čas hrozně letí a na to, že tu brzy nebude spousta mých blízkých a pak ani já. Hledám v životě smysl, který moc nenacházím. Přes to se snažím, abych nepromarnila ani jeden den, což se mi ale samozřejmě vůbec nedaří.

Svůdné sans-souci nebo pohodlné pyžamo?
Něco mezi. Chci si i v posteli připadat hezky, ale zároveň mít na spaní pohodlí. Poslední dobou vítězí kraťásky lemované krajkou a tílko.

Kniha?
Bohužel ne. Sdílíme s Erwínem pokoj, takže na čtení v posteli to teď u nás není. Nedám dopustit na svůj Kindl, na který ale taky nemám tolik času, kolik bych chtěla. Nejraději se s ním naložím do vany a přenesu se někam úplně jinam...

Kosmetické rituály?
Nic moc, ale snažím se!

Sklenička něčeho dobrého před spaním?
Večer mám nejradši bylinkový čaj. Alkohol mi nedělá dobře, tak skoro nepiju. Ale nenechte se mýlit, nejsem žádný suchar! Se správnými lidmi to umím roztočit i bez něj.

Chrápu?
Ehm, každá žena by měla mít svá tajemství...

Snídaně do postele?
To by bylo něco! Logisticky je to teď ale o trošku náročnější. Chtělo by to pro Erwína guvernantku nebo místo v nedělní škole. Ani jedno ale teď není aktuální, tak si aspoň o víkendu dopřáváme vydatnou snídani u jídelního stolu. Ve třech.
...
Upřímně nevím, komu bych tag poslala dál. Mám pocit, že všechny blogerky, co sleduju, už o svých peřinových tajemstvích psaly. A já zůstala mezi posledními. Pokud se mýlím, přihlašte se a já vám tu babu dám!

8 komentářů:

  1. Já bych ráda Janu Zlesa:)! Prosím :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud k tomu bude svolná, ráda ji vyzvu. :)

      Vymazat
  2. ...a k Tvému peřinovému povídání... podobné myšlenky před usnutím mám také. A uf. A s velkým nepochopením sleduju všechny známé a kamarády, jak koukaj na těžkomelancholickoexistenciální filmy/čtou takovéto knihy; mně absolutně stačí ta tíha, co sedá do vědomí... /může za to náš /přibližně podobný/ věk, nebo nás takhle začarovaly dětičky...:)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky jsem nad podobnýma věcma přemýšlela, ale s dětmi si člověk neúprosnost času uvědomuje intenzivněji, to je pravda. A podněty zvenčí k melancholičnosti taky zrovna nepotřebuju...

      Vymazat
  3. Jé, nad podobným přemýšlením o smyslu života trávím poslední dobou taky hromadu času. Naštěstí to, že jsem "předala štafetu" genů o generaci dál, mi aspoň trochu kompenzuje jeho případnou absenci :)

    OdpovědětVymazat
  4. Radko- taky me zaujala nejvice prvni odpoved. At se ti dnes uleha hezky:-)

    OdpovědětVymazat