úterý 31. ledna 2017

Společné nedělní (ne)hrátky a jedno parádní puzzle


Všechny nás skolila rýmička. Není to nic strašnýho, ale raději jsme zalezlý doma v klidu a v teple. O víkendu bylo hezké světlo, tak jsem vytáhla foťák a zpoza objektivu pozorovala Erwína a Adélku při hře...

Erwín si vytáhl puzzle, které dostal k narozkám a začal si skládat.

Adélka to zmerčila a nenápadně se k němu přidala. Po chvilce se jí zalíbila krabička ve tvaru mimozemšťana, do které si začala schovávat už poměrně nápadně ukořistěné dílky. Fňukání. Stop focení. Obviňování. Pláč a skřípění zubů.

Situaci zachránil Typoška, který přinesl Adélce jinou hračku. Chvilková rodinná idylka.

Erwín se vrátí ke skládání.

Jenže po chvilce se k němu opatrně zase přiblíží zvědavá opička Adélka. Stop focení. Jednou rukou pomáhám dostavět výjev mimozemské civilizace a druhou se snažím zabavit malého vetřelce. Samozřejmě v dostatečné vzdálenosti od létajících talířů a záhadných planet. Puzzle je hotové. Vítězství!


To ale trvá jen několik minut. Poté je puzzle rozmetáno a souboj se přesouvá o kousek dál. A takhle je to snad celý den. Vím, že je to normální. Však se na naše společné dětské hry ještě pamatuju. Jen si říkám, jestli neexistuje nějaký fígl, jak z těch dvou udělat spojence. Nedávno jsem přečetla zajímavou knížku Sourozenci bez rivality. O některé poznatky se s vámi chystám brzy podělit. Co vy? Máte nějaké triky, jak se s dětmi vyhnout věčným bojůvkám a rozepřím? 
---
A pokud vás stejně jako Adélku zaujalo Erwínovo mimozemské puzzle, koupit ho můžete tady. Kromě 48 dílků ve výstavní krabičce příšeráka, který nám hrdě stojí na poličce, v něm najdete i malý bonus v podobě vtipného psíka. Skládačka je od značky Crocodile Creek, kterou jsem objevila teprve nedávno. Menší děti určitě zaujmou puzzle v tematických krabičkách hasičských vozů, lokomotiv, pirátských truhel, popelářů, zmrzlinových vozů, nebo robotů. Těm starším můžete pořídit puzzle s plakátem mapy světa, vesmíru nebo poznávací skládačku Evropy. Hezký výběr najdete zde.

11 komentářů:

  1. Taky jsem o té knížce slyšela. Jsem zvědvá, jestli ji doporučíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučím. Mně se moc líbila a pomohla mi uvědomit si několik souvislostí v jejich chování. Taky mě vrátila do dětství s bráchou. Snad to brzy sepíšu...

      Vymazat
  2. U nás je to také samý boj... děti mám starší, 6 a 3 roky, někdy spolu dovádějí a někdy se nemůžou ani vidět... asi je to všude stejné a chce to vydržet :)
    Na poznatky z knihy se těším, zkusím po ní i mrknout v knihovně.
    Držte se a uzdravte se, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Lenko! Knížka je zajímavá, mě se líbila. Snad o ní brzy napíšu.

      Vymazat
  3. Já myslím že Adélka si ještě nemůže s Erwínem hrát, aspon ne při stavění a skládní, protože její zábavaou je určitě jen rozbíjení, rozhazování, vytahování všeho možného, jo ještě strkání do pusy. Je to brzy aby si spolu "normálně" hráli.Ona mu to ani nedělá naschvál, to začně až později:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to já samozřejmě vím, jenže vysvětlete to těm dvěma bojovníkům! :)

      Vymazat
  4. Radko, my máme děti od sebe skoro přesně dva roky, a když bylo mladšímu kolem roku, často jsem myslela, že se dalšího dne nemůže dožít; neustále sestře všechno likvidoval, ta byla nepříčetná a tvrdě po něm šla. Teď je jim pět a tři a jsou nerozlučná dvojka, zrovna před chvílí jsem z předsíně slyšela dvojhlasné dramatické: "Můj miláčku, já tě hrozně miluju!!!" :-)
    Posílám tedy hodně sil a naději do budoucna!
    hornbeam80

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anneke, popsala jsi to přesně. Taky mi někdy trne, že ty jejich půtky nedopadnou dobře - buď si ublíží oni nebo se zblázníme my. Ale už teď vidíme, jak se to v Erwínovi pere - sestřičku miluje a zároveň by chtěl být někdy zase jenom náš. Ona k němu vzhlíží, ale občas si musí taky svoje území bránit. Snad se propracujem k sourozenecké lásce, jako je to u vás! Hezký den!

      Vymazat
  5. Sourozence bez rivality mám přečtené a pečlivě nastudované. Přesně vím, co říkat a co neříkat. Přesto mezi těmi mými kluky rivalita je. Nevím, odkud se bere. Možná je to prostě přirozené. Ale dnes dával Motýlek Kocourkovi pusu na dobrou noc a sám od sebe prohlásil, že ho má moc rád. Tak to snad nebude s tou rivalitou u nás tak hrozné.
    Jinak hraní u nás probíhá dost podobně jako u vás. Pro rodiče velmi vysilující.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Někdy jsem už z toho úplně vycukaná. Ta knížka se podle mě dá líp praktikovat na starší děti - můžeš říct, rozsuďte se sami a odejít z pokojíčku. Teď mi ale oba sedí u nohou v kuchyni a kvílí. Poprvý to zvládnu. Pak ještě a ještě a pak už mi tečou nervy. No snad ale bude líp!

      Vymazat
  6. Věř, že časem bude líp... U nás období spoluhrani začalo až kolem třetího roku mladšího dítěte , což je zkrátka přirozené..jak začal mluvit, hodně věcí se zlepšilo a rozhodně i křiku ubylo..Holčičky jsou v tomhle kolikrát o něco napřed, takže třeba se začnou spolu domlouvat i dřív a Erwin ji bude chtit časem zasvetit do svých klukovskych her..u nás je to přesně naopak...takze náš syn teď klidně pečuje o panenky a uspává miminka ukolébavkou se svoji starší sestrou...Jinak pro udržení si klidu nám občas pomáhalo si děti rozdělit...treba o vikendu, jeden s mámou druhej s tátou...a staršímu klidně vymezit území,kam malá nesmí...Naše dcera je hodně tolerantní, ale i tak jí náš malí záškodník poměrně často vyvede z míry..Ale rozhodně se to bude jenom zlepšovat, takže žádné obavy zdraví Bára

    OdpovědětVymazat