Fellshop / Teploučká výbava z Rakouska & Giveaway

Jedna z vás mě nedávno upozornila na nový obchod s rakouskými produkty (nejen) z ovčí kůže, který si v Praze otevřel její soused. Mrkla jsem na jejich web a zamilovala se do funkčních a krásných kousků pro děti i dospělé. Před pár dny jsem byla obchod omrknout osobně a rozhodla se vám o něm napsat. Milý pan majitel mi zapůjčil pár kousků k nafocení, daroval teplé vložky do bot a ještě pro vás přihodil něco do soutěže. Článek jsem urychleně napsala i proto, že Fellhof sídlí hned za Kotvou, pokud se tedy chystáte na mini, určitě se tam taky stavte!

Magnetická tabule lidské tělo / Dárek (nejen) pro budoucí doktory

Dneska tu mám pro vás jeden extra super tip na dárek pro zvídavé děti. Mám ho pro Erwína vyhlídnutý už několik let a letos už ho konečně dostane. Ostatně se od něj nedávno v jednom obchodě nemohl odtrhnout a pak se ho na mě snažil vyprosit. A já mu ho k chanuce ráda slíbila. Na tajňačku jsem ho pro vás trochu prozkoumala...

Dvacet dva měsíců s Adélkou / Povídání & naše oblíbená leporela

Erwín i Adélka milují knížky. Teda nemůžu zrovna říct, že si je čteme, spíš si nad nimi povídáme. Oba jsou totiž taky velký mluvky. Určitě k tomu mají vrozené vlohy (od koho asi, viď, babi?), ale zároveň si myslím, že je to i tím, že si s nimi často povídáme. A snažíme se s nimi už od malička mluvit v rámci možností jako rovný s rovným. Žádné hačinkání, papáníčko a jiná ňuňáníčka. A ono se nám to pěkně vrací. Erwín mluví na svůj věk parádně a ani Adélka na tom není se slovní zásobou špatně. Občas jí sice ještě moc nerozumíme, ale v běžném provozu se s ní už dá krásně domluvit. Miluje svýho brášku "Amádka", doma nejraději poskakuje "hatatá" a před pár dny si (konečně) přestala říkat mimi. A jaké knížky má nejraději? Udělala jsem jí před pár dny v pokojíčku kutloch, snesla její oblíbené kousky a při prohlížení ji fotila. Tak se na ně pojďte podívat.

Pár pátečních tipů #7 / Citrónové pečení & Black a Green Friday

Původně jsem chtěla psát o pečení s dýní, protože v Americe, kde jsem nějakou dobu žila, včera slavili Díkuvzdání a ještě celý víkend se bude ve většině domácností dojídat dýňový koláč. Ten mi ale vlastně nikdy moc nechutnal a ačkoliv jsem si kvůli nějakému dýňovému dezertu včera koupila pěknou muškátovou dýni, nic, co by u nás doma slavilo úspěch jsem nakonec neobjevila. Nakonec si jí tedy upeču s bylinkami a dám třeba do salátu. V hlavě už jsem ale měla to pečení, tak u něj zůstanu. Jen jsem vyměnila dýni za citrón. Vím, že je to trochu skok, ale Typoška je na sladko miluje a pro mě je to pekařská výzva. Mám v arzenálu dva osvědčené sladkokyselé dobrotym s kterými se mu vždycky zavděčím. Pak přidám několik tipů na nákupy a i nějaké kulturní tipy pro celou rodinu. (Fotku jsem si vypůjčila z receptu na Citrónový meringue pie od Kitchenette, který je ale pro mě zatím nedostižnou metou...)

Mini Giveaway / Festivalový balíček se vstupenkou

Do festivalu mini zbývá už jen osm dní. Nevím, jak vy, ale já už se nemůžu dočkat. Abych nám to čekání zpříjemnila, mám tu pro vás dneska soutěž o krásný festivalový balíček. Mrkněte, co můžete vyhrát.

Festival mini / Tipy na nákup dárků pro malé parádnice

Vždycky jsem chtěla mít kluky. Pak se mi jeden narodil a mě to při nakupování jeho oblečení pokaždé táhlo i do holčičího oddělení, kde jsem okukovala všechny ty krásný šatičky, plavečky a doplňky. Tak jsem si napodruhé u Typošky objednala holčičku a teď si užívám nákupy pro oba. Na druhou stranu se od narození svých dětí daleko víc zamýšlím nad tím, odkud všechno, co jim kupuju, pochází. Samozřejmě, že oba mají oblečení z normálních obchodů, co nejvíc se ale snažím hledat alternativy mezi lokálními a etickými výrobci. Moc se těším na prosincový festival mini, kde se na jednom místě sejdou návrháři a prodejci těch nějkrásnějších kousků, které se u nás (a na Slovensku) dají sehnat. Dneska jsem si pro vás připravila výběr těch nejlepších módních značek, z kterých můžete vybírat oblečení pro svoje malé parádnice.

Zábava pro dlouhé večery / Stínové divadlo z Dupla

Jako dítě mě vždycky strašně bavila představa "černých hodinek", o kterých mi vyprávěla babička. Občas se nám v létě poštěstilo, že bouřka vypla na chvilku proud a my byli doma jenom o svíčkách. Nějak jsem si na to s příchodem dlouhých zimních večerů vzpomněla a říkám si, že by vůbec nebylo špatný jednou za čas vypnout všechna světla, zapálit svíčky, zalézt si do postele a vyprávět si pohádky. Anebo přihmouřit oko, zapnout místo toho baterku na mobilu a zahrát si stínové divadlo. A tak jsme to taky minulý týden udělali a jedno si postavili. Večer nám pak Erwín přehrával představení z Minoru, které ten den viděl se školkou...