úterý 15. července 2014

Osmdesátý čtvrtý týden

Minulý týden jsem podnikla cestu hrůzy na Zličín. Měla jsem tam sraz s Janou ze Žatce a Erwínovou sestřenicí a bratrancem. Děti s Erwínem pochodovali po obchodě s hračkami a my si v klidu vypily kafe. Když už jsem tam byla, jela jsem Erwínovi do Ikei koupit stoličku k umyvadlu. K tomu jsem přihodila i tuhle loď do vany nebo bazénku. Líbí se mu moc. Už s ní při koupání pěkně polil Typošku a pak se tomu náramně smál. Cesta hrůzy to byla proto, že se bojím v metru na eskalátorech. Jako malá jsem na nich trochu zavrávorala a málem spadla a od té doby si na nich nepřipadám moc jistě. Natož s kočárkem. Jednou jsem k tomu byla donucená rozbitým výtahem v cílové stanici a málem jsem Erwína vyklopila. Dostat se ovšem z Holešovic na Zličín bezbariérově je docela náročná procedura. Zvlášť když se na Florenci musí za velikého deště vyjít ven, projít pod  mostem, kde je jaksi smradlavě a pak dojít k výtahu, který má zavřenou bránu. Nakonec jsme to ale zvládli. Erwín taky začal minulý týden poprvé skloňovat mámo, táto a tatííí. A nachytali jsme ho, jak spí s rukou v plence, jako správnej chlápek. Pak si také povšimněte nového sestřihu, který vyfasoval ve stejný den jako já a obrázků na zdi. Skoro po půl roce jsme mu konečně pověsili rámečky. Zatím do nich nemáme žádný pěkný obrázek, tak jsem - jak říká Typoška - svojí zkratkou nakreslila medvěda, zajíce a opici a nechala Erwína, aby je voskovkama vybarvil. Brzy vymyslíme něco lepšího. A tím brzy myslím tak rok či dva... 


Co vy a cesty dopravními prostředky? Zvládáte je s přehledem nebo si jako já raději počkáte 15 minut na bezbariérový spoj a objíždíte Prahu tramvají, než abyste vstoupili na eskalátor? A četli jste od Rosi Mitnik vtipnou Typologii mužů, podle toho, jak se staví k pomáhání matkám s kočárkem v dopravních prostředcích?
---
Bodýčko H&M

14 komentářů:

  1. Já to četla a zas tak vtipné to nebylo ...

    Ale dala jsem si osobní závazek, že až jednou zvládnu vstoupit do metra na Karlově náměstí (bohužel naše nejbližší metro) po rychlých ruských eskalátorech s dvěma dětmi,
    koupím si za to briliantové náušnice - přinejmenším! ... :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těch chudáků, co přišli o sluchátka a peněženku s mobilem, je mi samozřejmě moc líto, ale jinak je to vtipné velmi. Pan muška hned zkraje pobaví.

      Na Karlák bych nesjela ani bez kočárku. Za to opravdu budeš potřebovat odměnu... a odměna zdobená brilianty je pro takovou příležitost ideální!

      Vymazat
  2. Na eskalatorech s kocarkem se taky bojim, ale verim, ze to chce jen cvik, vidim spousta mamin, co takhle jezdi, ale ja si v tom prijdu trochu nesikovna :-) Ale tramvaje skoro neresim, uz jsem se naucila i kocarek nest sama do schodu. Ted tedy mame novy mnohem masivnejsi, tak to uz bude vetsi vyzva :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím, že si nejsem jistá sama, s kočárkem to prostě nedám. Erwína bude muset časem na eskalátorech naučit jezdit Typoška. :)

      Vymazat
  3. To je fór, tuhle lodičku máme od soboty taky :) jinak se snažím eskalátorům taky vyhýbat, v pátek jsem ale měla sraz s kamarádkou na Andělu a kousla jsem se, že to s golfkama dám, protože se mi fakt nechtělo přes superpomalou plošinu na Smích. nádraží a ještě tramvají... No dala jsem to, ale byl to dost tělocvik a moc často to opakovat netoužím. Ale jestli zas někdy budeš na Zličíně, dej vědět ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslela jsem na tebe, ale Jana se ozvala ten den v 11:00 a nevěděla jsem, jak dlouho z ní budu. Příště se ozvu, ale spíš to vidím, že se budeš muset ozvat ty, až budeš někde mimo Zličín. :)

      A slaví loďka taky úspěch?

      Vymazat
    2. Koupe Lvíček, ale co jsem slyšela, tak ano :) Budu na to myslet, snad bude příležitost!

      Vymazat
  4. Mě se ty obrázky takle zdálky docela líbí (teda spíš vidím jen tu opičku). Klidně bych to tak nechala :-D. My taky ještě nemáme pověšené žádné obrázky nad Esterčinou postýlkou. A co mě mrzí víc, tak ani kolotoč, co dostala od tety, ručně vyráběný :-(.
    Jinak, co se týká cestování. Bydlíme v Brně, takže metro nemáme, ale když mám někam jet s kočárkem, tak si taky raději počkám na nízkopodlažní šalinu :-). Nejak nestojím o to potkat se s těma kyselýma ksichtama, když poprosím, aby mi pomohli dovnitř. Už jsem párkrát i zažila, kdy se daný člověk na mě ani nekouknul a šel dál. No, co už. Na druhou stranu, potkávám i lidi (hlavně pány), kteří se nahrnou přes půlku tramvaje, aby mi pomohli :-). Víc takových.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nakonec se mi ty obrázky taky docela líbí, jen jsme chtěli něco barevnějšího a ty voskovky, kterými to Erwín vybarvoval, nejsou dost syté. On je s nimi ale podle všeho spokojený. :)

      Vymazat
  5. Kdysi jsem se na dovolené v Antwerpách naučila vozit po eskalátorech kolo. Z kempu do centra se na kole dalo jet pouze tunelem pod řekou a ten byl přístupný jen po eskalátorech. Chvíli jsme okukovali místní a pak šli do toho. A opravdu to nic není, když znáte ten grif. Za dalších sedm měsíců už to v Praze s kočárkem byla brnkačka:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se to už asi nikdy nenaučím. Ostatně kamarádi se mi za to kdysi pěkně posmívali. Klidně jsem sama kolem dvaceti odjela do New Yorku, Stockholmu, Jeruzaléma nebo Ammánu, ale do pražského metra se po eskalátorech bojím. Ty pomalé jsou v pohodě, ale ty rychlé prostě nedám...

      Vymazat
    2. A ono je to vlastně milé...nebát se vyrazit do světa a přitom se bát eskalátorů....Nemusíme být přece superženy! Nikdo by nakonec o takové nestál.

      Vymazat