Katalánská kuchyně

Vždycky když někam jedu, těším se, co nového okusím. A do Barcelony jsem se těšila moc. Teplo a blízkost moře dávaly tušit, že místní kuchyň bude lehká a plná chutné zeleniny, šťavnatého ovoce a čerstvých ryb. Před odjezdem jsem si udělala malý průzkum a pak bedlivě nakukovala do výloh obchodů a do talířů místních strávníků. Dokud mám vše v čerstvé paměti, ráda se s vámi podělím o své kulinární poznatky.

Během naší cesty jsme neochutnali žádnou haut cuisine, i když pojíst pokrm inspirovaný restaurací El Bulli je lákavé. Při této cestě na to ale nebyl ani čas, ani finance. Stravovali jsme se převážně podle potřeby a až na pár výjimek jsme neměli žádnou restauraci vyhlídnutou dopředu. Nechali jsme si ale doporučit restauraci Kaiku, která se specializuje na paelly a pokrmy z ryb a mořských plodů. Psala jsem o ní už ve svém prvním barcelonském reportu. Tady bych se ráda podělila o jeden cestovatelský tip. Většina restaurací nabízí v době oběda (13:00 - 16:00) denní menu čítající předkrm, hlavní jídlo, jeden drink (můžete si dát i sklenku vína) a dezert nebo kávu - to vše za takových 10 - 15 euro. Všimla jsem si ale, že se o tuto informaci neradi s turisty dělí. Většinou jsme dostali katalánsko-anglické menu, ve kterém ovšem v anglické verzi denní menu chybělo. Takže bacha na to, často je potřeba se na denní menu ptát.

Tak a teď už k typickým jídlům. Začnu těmi zeleninovými. Jedním z nejtypičtějších katalánských jídel je Pa Amb Tomaquet neboli chleba s rajčaty. Janet nás upozornila, že ve většině obchodů visí rajčata, která jsou k tomuto pokrmu přímo určená. Jsou totiž pěkně šťavnatá, stačí je rozkrojit a opečený chleba jimi pěkně potřít. Tentokrát jsme tuhle lahůdku neochutnali, ale příště si určitě nějaká visací rajčata koupíme a na chleba namažem. Kdybyste to zkoušeli doma, podle fotek jsem pochopila, že je "košer" si pak na ten chleba nakupit i jiné pochutiny - ančovičky, vajíčka nebo sýr. Dalším typickým pokrmem jsou Calçots - grilované jarní cibulky nebo mladé pórky servírované s omáčkou Romanesco. Jedí se ale na jaře, takže ani je jsme neměli šanci okusit. Calçots se jí ve společnosti přátel a pojí se k nim i zvyk pořádání grilovaček k tomu speciálně určených, kterým se říká "calçotada."  Saláty se jí hojně a oproti těm českým jsem velké rozdíly nenašla. Jedním speciálním je však Empedrat - salát s fazolí, rajčat, cibule a zálivky z olivového oleje a octa. I ten však trochu připomíná něco, co se dá u nás koupit v lahůdkách. Zelenina se i hojně griluje.

Co se týče masa a ryb, uplatňuje se někdy v katalánské kuchyni princip May Y Mantagna (v překladu moře a hory). Katalánsko totiž není jenom moře, ale i hory a tak na talíři často najdete ryby i maso pohromadě. Ryby se jí často a na mnoho způsobů. Mezi typicky katalánské patří Esqueixada - salát z nakrájené zeleniny a kousků nasolené tresky, které se říká Bacalao, Fideuas - obdoba španělské paelly, jen se místo rýže používají krátké nudle a Suquet de Peix - ryby dušené s brambory, rajčaty a česnekem. Na maso jsem se moc nezaměřovala, jelikož ho nejím. Nešlo si ale nevšimnout všudypřítomných šunkových nohou, které visí skoro v každém baru a řeznictví. Ve výběru tapas bylo i několik různých salámů, například Butifarra.

Co se týče sladkého pečiva a dezertů, často jsem v cukrárnách viděla prodávat Coca de Sant Joan - chléb svatého Jana, který je posypaný kandovaným ovocem a tradičně se jídává na svátek tohoto světce 23. června a Coca de Llardons, který vypadá dost podobně jen je posypaný piniovými oříšky a cukrem s anýzem. Skrývá však v sobě škvarky, takže nic pro mě... Typickou sladkostí jsou i Panellets - různé druhy čajového pečiva, například marcipánové kuličky obalené v piniových semínkách. Mezi typické dezerty pak patří Crema Catalana - katalánská obdoba Crème Brulée, Mel I Mato - ovčí tvaroh servírovaný s medem a oříšky.

Až budete v Barceloně, nezapomeňte ochutnat osvěžující nápoj Horchata, který je připraven z podzemních mandlí. Mezi typické alkoholické drinky pak patří šumivé víno Cava, které se občas míchá s rozmixovaným ovocem. barceloňané si také rádi zajdou na Vermut se sifonem a tapas. A taky je Barcelona město ginu s tonikem. Místní piva Moritz a Estrella pak podle Typošky za ochutnání moc nestojí.

A na konec jeden zajímavý fakt, na který jsem při svém gastronomickém výzkumu narazila. Věděli jste, že první logo lízátka Chupa chups navrhl Salvator Dalí?

Pokud jste v Barceloně taky byli, budu ráda, když se v komentářích podělíte o svoje kulinární rady.
---
Předchozí reporty z Barcelony najdete tady a tady.