Sto padesát tři týdnů & mimi čínské zelí (32tt)

Minulý týden jsem koupila oči v pytlíku, se kterými si teď doma docela vyhrajem. Vyfotila jsem ho s okatou rukou, ale lepíme si je i na pupky, bačkory a hračky. Za necelých 70 korun nám podle mě vystačí na několik týdnů zábavy. Takže pokud chcete svoje děti na relativně dlouhou chvilku zabavit, kupte jim je v papírnictví taky! Kromě toho už asi před dvěma týdny vymyslel vlastní slovo – pekedůda. Jeho význam není přesně ohraničen, ale od té doby se jím častujeme. A docela to sedí. Je to prostě náš malý pekedůda. Před třemi týdny jsem reportovala, že jsme Erwínovi sundali žbrdliny u postýlky. To jsem ještě netušila, že jsme si tím do postele nasadili pěknou blešku. Chodí se k nám totiž od té doby každou noc bezostyšně rozvalovat. Jako mimino to neměl moc rád a úplně jsem z něj cítila, že na spaní potřebuje vlastní prostor. A i později, když jsme si ho zkusmo třeba i rozespalého dali do postele, z toho byla noční párty, která se jednoduše ukončila tím, že jsme ho vrátili zpátky do jeho postýlky, kde se svalil a za pár vteřin usnul. Najednou si ke společnému spaní našel cestu. Je moc příjemné ho mít mezi sebou, i když Typoška spí díky tomu občas jenom na krajíčku postele. Já tak spím vlastně taky, ale díky svým velrybím rozměrům se celou noc ani nepohnu, tak mi to zas tak nevadí. No a co se týče úspěchu s dudlíkem, jeho snaha spát bez něj zase rychle opadla. Prostě ho to uklidňuje a já to nepovažuju za nějaký veliký nedostatek nebo újmu ve vývoji či výchově, tak mu ho na spaní pořád dopřávám. S Adélkou jsem byla minulý týden na přeměřovací kontrole, kterou jsem zmínila už tady. Je ukázková a s vahou 1,8 kg odpovídá přesně tomu, co hlásí na 32. týden internet. Délku už nelze změřit, tak budu dál vycházet z tabulek, podle nichž by měla mít asi tak 29 centimetrů. To odpovídá ne příliš fotogenickému čínskému zelí. Co šlo, ale změřit byla noha, kterou má naopak “o týden starší.“ Přibližně 6,5 cenťáků. Možná se růst jejích chodidel ještě zpomalí, ale zatím to vypadá, že mají oba s Erwínem nožky po tatínkovi. Jinak skoro celý ultrazvuk propala. Chvilku sice povytáhla obočí a líně na nás koukla, pak ale usoudila, že je jí spánek přednější. Oba s Typoškou doufáme, že bude stejný spáč, jako byl Erwín (a já). Když nespí, má už regulérně otevřené oči, které už jsou pěkně tmavě modré. Zorničky se jí podle přísunu světla už taky pěkně roztahují a stahují. To já se akorát roztahuju. Už jsem dosáhla předsevzaté porodní váhy a kolem pupku jsem ráno měla 110 cenťáků. Jsem pořád unavená a je to asi i tím, že musím přitvrdit s tím železem. Tento týden ale končím v práci, tak si pak i víc odpočinu, na což už se docela těším…