Při čtení knížky Simplicity Parenting: Using the Extraordinary Power of Less to Raise Calmer, Happier, and More Secure Kids jsem si s autory v mnohém notovala. Napsali ji Kim John Payne a Lisa M. Ross a její název by se dal do češtiny přeložit jako Jednoduchost rodičovství: Jak díky zásadě méně je více vychovat klidnější, šťastnější a vyrovnanější děti. V úvodu upozorňují na fakt, že dnešní děti vyrůstají v přebytku - mají příliš mnoho věcí, jsou zahlcovány velkým množstvím informací, jsou nuceny dělat bezpočet rozhodnutí a obecně žijí příliš rychle. To často vede ke stresu. V některých případech je dokonce jejich stres srovnatelný se stresem dětí ve válečných zónách a slumech. Ostatně tento poznatek vedl k napsání knihy. A mě docela vyděsil a přiměl k zamyšlení, jaké změny udělat, abychom byli doma všichni spokojení.
Myslím si, že české děti jsou oproti těm americkým přeci jenom vystaveny méně stresu a tlaku na to, aby uspěly, ale i vy už jste se určitě setkali s rodiči, které obráží s dětmi – v zájmu jejich slibné budoucnosti – každý den v týdnu nějaký kroužek a mají neustálou potřebu své děti zabavovat rozvíjet. Podle autorů knihy ale přílišná stimulace a přeplněný programu mohou vést k nerozhodnosti a neschopnosti samostatného uvažování. Děti potřebují nějaký čas sami pro sebe, aby měly prostor pro hru a vstřebání nových zážitků a podnětů. Navíc z nudy často vznikají ty nejkreativnější nápady. Nuda je tedy vlastně dar. Takže hurá, nemusíme mít výčitky, když chvíli necháme svoje unuděné ratolesti kňourat a nechat je, ať si poradí sami!
Dalším velkým tématem knihy je přebytek materiálních věcí. Pokojíčky přeplněné hračkami a knížkami děti frustrují. Neví s čím by si hrály, nebo kterou knížku četly, protože jich je prostě moc. Autoři navrhují hračky a knížky protřídit do několika kategorií – nejoblíbenější dětem nechat, další část schovat a postupně obměňovat a zbytek někomu darovat nebo vyhodit. S batoletem se to lehce píše, to proti mému omezování počtu hraček a rodinnému zákazu kupování plyšáků neprotestuje, co ale větší děti? Třeba vaši vůli příště dítěti nevyhovět posílí Mary Pipher, která v knize The Shelter of Each Other píše o tom, že reklamní kampaně na dětské produkty v dětech pouze vyvolávají pocity nespokojenosti, které se ale koupí daného produktu nezmenší. Z dlouhodobého hlediska v nich utvrzují víru, že kupování věcí je nezbytné a mohou způsobit i to, že děti hledají útěchu a uspokojení emocionálních potřeb ve vlastnění věcí a ne ve vztazích s lidmi kolem sebe. Přebytek věcí navíc devalvuje jejich hodnotu a vede k touze po dalších věcech. Je to prostě zamotané kolečko a jsem sama zvědavá, jak jednou budeme čelit Erwínově "potřebě" mít skoro každý měsíc novou sbírku samolepek, zvířátek a postaviček z nějakého seriálu. K tomu všechny ty trička, batůžky, jogurty a bonbóny...
V knížce je zajímavých témat mnohem víc a asi se k ní ještě vrátím. Jak to s dětmi máte vy? Máte přeplněné diáře a byty zavalené hračkami nebo se vám daří oboje držet na uzdě? A je to podle vás vůbec nutné? Nejste spíš rádi, že můžete dětem dopřát to, co jsme my neměli a žádné ohrožení v tom nevidíte?
Myslím si, že české děti jsou oproti těm americkým přeci jenom vystaveny méně stresu a tlaku na to, aby uspěly, ale i vy už jste se určitě setkali s rodiči, které obráží s dětmi – v zájmu jejich slibné budoucnosti – každý den v týdnu nějaký kroužek a mají neustálou potřebu své děti zabavovat rozvíjet. Podle autorů knihy ale přílišná stimulace a přeplněný programu mohou vést k nerozhodnosti a neschopnosti samostatného uvažování. Děti potřebují nějaký čas sami pro sebe, aby měly prostor pro hru a vstřebání nových zážitků a podnětů. Navíc z nudy často vznikají ty nejkreativnější nápady. Nuda je tedy vlastně dar. Takže hurá, nemusíme mít výčitky, když chvíli necháme svoje unuděné ratolesti kňourat a nechat je, ať si poradí sami!
Dalším velkým tématem knihy je přebytek materiálních věcí. Pokojíčky přeplněné hračkami a knížkami děti frustrují. Neví s čím by si hrály, nebo kterou knížku četly, protože jich je prostě moc. Autoři navrhují hračky a knížky protřídit do několika kategorií – nejoblíbenější dětem nechat, další část schovat a postupně obměňovat a zbytek někomu darovat nebo vyhodit. S batoletem se to lehce píše, to proti mému omezování počtu hraček a rodinnému zákazu kupování plyšáků neprotestuje, co ale větší děti? Třeba vaši vůli příště dítěti nevyhovět posílí Mary Pipher, která v knize The Shelter of Each Other píše o tom, že reklamní kampaně na dětské produkty v dětech pouze vyvolávají pocity nespokojenosti, které se ale koupí daného produktu nezmenší. Z dlouhodobého hlediska v nich utvrzují víru, že kupování věcí je nezbytné a mohou způsobit i to, že děti hledají útěchu a uspokojení emocionálních potřeb ve vlastnění věcí a ne ve vztazích s lidmi kolem sebe. Přebytek věcí navíc devalvuje jejich hodnotu a vede k touze po dalších věcech. Je to prostě zamotané kolečko a jsem sama zvědavá, jak jednou budeme čelit Erwínově "potřebě" mít skoro každý měsíc novou sbírku samolepek, zvířátek a postaviček z nějakého seriálu. K tomu všechny ty trička, batůžky, jogurty a bonbóny...
V knížce je zajímavých témat mnohem víc a asi se k ní ještě vrátím. Jak to s dětmi máte vy? Máte přeplněné diáře a byty zavalené hračkami nebo se vám daří oboje držet na uzdě? A je to podle vás vůbec nutné? Nejste spíš rádi, že můžete dětem dopřát to, co jsme my neměli a žádné ohrožení v tom nevidíte?
Moje zkušenosti jsou sice už poněkud staršího data, ale nabyla jsem jich již v dobách porevolučních, tedy v relativním přebytku. Zkrátka jsme značkovým mikinám atd. čelili počtem dětí. Na vytahování tohoto typu reagoval náš Honza (dítě č. 2) zhruba takto: Heč a já mám zas bratra a dvě sestry a jezdíme v létě s mámou a tátou na vandr pod širák a ty néééé :-) A Hana (dítě č. 1) ohrnula nos a řekla něco ve smyslu jako: Vy jste kvůli týhle mikině museli až do USA? Mně máma stejnou koupila u prababičky na venkově v sekáči za deset káčé :-) (což v onom konktrétním případě byla pravda pravdoucí a zanačková nána měla ostudu až za roh). Děti č. 3 a 4 takové věci vůbec neřešily, nebylo to třeba, pověsti o dobrodružných výletech byly již rozšířeny :-)
OdpovědětVymazatHodně jsme investovali do cestování (nejen pod širák), jakmile byla příležitost, poslali jsme děti někam do ciziny, samostatnost a jazykové dovednosti spolu se zkušenostmi, které jsme my rodiče bohužel nemohli mít, se dostavily automaticky a výsledky se nám teď (všechny děti jsou už dospělé) zdají být uspokojivější, než kdybychom se s dětmi vláčeli den co den mezi klavírem a hodinami karate.
Tvoje děti jsou osvícené! Taky dávám přednost zážitkům před statky. Snad to bude Erwín taky jednou brát s takovým nadhledem...
VymazatMy máme jedináčka a věcí má samozřejmě moc. Snažím se to omezovat, ale když mě baví jí koupit novou baletní sukýnku, knížku, nějakou roztomilou hračku, omalovánky apod. Bojuju tedy spíš sama se sebou než s jejíma prosbama (asi zatím, jsou jí čtyři.). Schovávání věcí ale provozujem a naprosto vždy pak jejich "znovunalazení" sklidí velký úspěch.
OdpovědětVymazatAno, ovládnout sebe sama a nekoupit něco, o čem víte, že udělá radost, byť jen na chvilku a vlastně vůbec není třeba, je docela fuška ;)
VymazatSouhlasím. A zatím taky bojuju spíš se svou touhou po pěkných věcech...
VymazatNaprostý souhlas, také si myslím, že dnešní děti jsou přestimulované a nevědí co dřív. My tedy diář máme obyčejně nabitý celkem dost (když jsme zdravé), ale to z toho důvodu, že dcerka potřebuje velké fyzické vyžití, které se jí doma nenaskytne, a když už tam náš byt během pár hodin vypadá jako po atomovém výbuchu. Takže s ní chodím na různé kroužky, do parků a heren, aby se pořádně vyřádila. Až bude trošku samostatnější a nastane čas pořádných kurzů atd, tak bych ji určitě chtěla pár dnů dát oddech a nechat jí prostor, ať dělá, co chce ona. Z mnoha směrů totiž slýchávám, jak si děti neumějí samy hrát a když slyší, že mají volno, ať si dělají, co chtějí, tak zpanikaří a jsou úplně zoufalé.
OdpovědětVymazatNechat dítě vyřádit je samozřejmě potřeba. Taky s Erwínem chodím jednou týdně cvičit a další dny obrážím herny, kavárny a kamarádky s dětma. Jenže dopoledne býváme v klidu doma a on si jenom tak lozí a objevuje svět. Taky se snažím aspoň o jeden den v týdnu, kdy jsme víc v klidu. Všimla jsem si, že tím jak víc vnímá věci kolem sebe, potřebuje čas na jejich zpracování. Když mu ten čas nedopřejeme, bývá nevrlý a špatně se mu usíná. Všimla jsem si toho nejspíš i díky téhle knížce.
VymazatJá mám takový tip na přebytek hraček. Hodně jich dědíme u nás ve vesnici - nosí nám je pravidelně naše hodné sousedky, kterým odrostly děti. Podobné je to s oblečením. S Johankou už jsme 3x udělaly "čistku" při příležitostech nového mimina v břichu našich tet. Vzaly jsme tašku a připravily balíček pro nové miminko. Pak jsme si o tom nakreslily obrázek na síť, kam si dáváme obrázky dobrých skutků.
OdpovědětVymazatLíbí se mi tvůj tip na různé schovávání hraček a knih na půdu a obměňování. To alespoň částečně zkusím.
To je hezký. Taky se těším, až budeme s Erwínem balit jeho starší věci a dávat je dál, jak o tom píše Slovie Jungreis-Wolff v Raising a Child with Soul. Zaznamenat to obrázkem je super nápad!
VymazatSchovánání určitě funguje. A teď jsem se navíc s jednou kamarádkou dohodla na dočasné výměně hraček. Takhle si obě naše děti přijdou na své a naše pěněženky budou ušetřeny!
hračky se nám začínají hromadit, i když jsme ještě ani jednu sami zatím nekoupili, návštěvy to myslejí dobře, ale..:-) už jsme si také říkali, že vyšleme do světa info o zákazu ..
OdpovědětVymazatmimo to si s nimi chlapeček stejně nehraje, má oblíbeného králíčka a ostatní leží nepovšimnuto všude možně.. více nás zajímá příroda:-)
s kroužky to jednou nechceme moc přehánět, ale nějaké by jsme rádi (já cizí jazyk, pokud vyloženě poutníček řekne, že nechce, tak jazyk nebude:-) partner dělal jako malý bojové sporty, takže ten tíhne spíše k tomu-byl to pro něj dobrý ventil..ale platí to samé, pokud chlapeček nebude chtít nemusí:-)
jestli se sám rozhodne pro výtvarku, počítače nebo koně jen dobře.. :-)
myslím, že u nás bude platit ..nemusí dělat vše, ale zas není možné nedělat nic:-)
Je docela těžký hračky jako dárky odmítat. Mám z toho špatný pocit, protože vím, že dotyčný chce Erwínkovi udělat radost. Ale je to přesně jak píšeš, ačkoliv jsme hraček zas tolik nekupovali, máme jich doma pěknou hromadu. Většina z nich je zděděná, což je lepší varianta, ale i tak mu všechny najednou nedávám. Navíc ho stejně víc baví tahání knížek z knihovny, otvírání koše a hejbání dveřma... :)
VymazatKroužky jsou fajn. Jen se to s nimi nesmí přehánět. Nejhorší je, když děti po škole čeká maraton dalších aktivit a oni nemají ani jedno odpoledne volné, aby si mohly jen tak hrát. Uvidíme, k čemu bude Erwín tíhnout, v okolí máme naštěstí možností dost. I když koně v okolí zrovna nemáme. :)
I já si myslím, že "méně je více". Dokonce mi z dětství zůstal dojem, že i já měla příliš mnoho hraček a stejně jsem si hrála jen s těmi pár oblíbenými. Motýlkovi je 6 měsíců a už teď "řeším", že začíná mít hraček moc - nových i poděděných. Nechci, aby jich měl tolik. MĚ to ruší! Navíc řeším i vhodnost hraček. Moje mamka mu třeba darovala jeho první mobil. Hned jsem ho zabavila, protože bych si přála, aby Motýlek jednou nepovažoval telefon za hračku. A dopředu se děsím dne, kdy mu někdo daruje pistolku nebo šavli. Odmítnout? Vrátit? Vysvětlit plačícímu dítěti, že si s touhle hračkou hrát nesmí?
VymazatNa druhou stranu: co mají ty návštěvy nosit? Sladkosti jim hodlám taky zatrhnout.
A v poslední době začínám ohrnovat nos i nad oblečením, protože mi plní skříně a polovinu Motýlek nikdy neměl na sobě, protože to byly třeba svetry, které mu byly v polovině parného léta, nebo trička s krátkým rukávem, do kterých začíná dorůstat teď.
Vážně bych byla nejradši, kdyby návštěvy nenosily nic. A na Vánoce bych nejraději rodinným příslušníkům rozeslala podrobný seznam věcí, které přijdou vhod.
To je náhodou dobrý nápad! :-) Já před narozeninami dětí taky říkám příbuzným, co by se mi hodilo. Sice se tím nechtěné hračky samozřejmě úplně neeliminují, ale částečně se omezí. Moje Johanka tak k prvním narozeninám dostala od mé části příbuzných dohromady krosnu na nošení dětí po horách - je to drahý dárek, ale pro nás velmi užitečný, a také díky tomu, že se všichni složili, to pak nebylo pro jednotlivce tak drahé. Podobně já jsem pak sestřenici k narozeninám jejího dítěte dala příspěvek na plavání pro batolata.
VymazatJeště k návštěvám - já když choím na návštěvy, poslední obou nosím často dětské časopisy (chápu, že je to až od určitého věku, ale i Ervín už tam brzy doroste.) Není to sladké ani alergické, za chvíli se to vymaluje a vyplní a pak se to může vyhodit. Zároveň to moc nestojí.
Vanilko, je vtipný, že to píšeš, mě totiž ta přehršel dětských hraček taky ruší. :) Koberec na hraní má Erwín neutrální, protože kdyby měl nějaký s dětským vzorem a na tom všechny ty hračky, byla bych z toho taky přestimulovaná.
VymazatCo se návštěv týče, když se ptali, co mají přinést, vždycky jsem řekla, že Erwín má teď víc, než dost a ať přinesou lahev vína. Obzvláště bezdětní tuto variantu přivítali. Gafno, časopisy a omalovánky jsou ale skvělý nápad.
Ano, časopisy jsou bezvadný nápad. Díky za tip. Teď vím, co na návštěvy nosit i co radit těm návštěvám, které chodí k nám. Tedy až na to přijde ten pravý čas. Ale děti rostou rychle. A já si takový Čtyřlístek určitě prohlížela už předtím, než jsem uměla číst.
VymazatGafno, taky to tak s dárky děláme, že je předvybereme a pak požádáme rodinu aby se poskládala na jeden či dva. Joni treď dostal od babičky k narozkám předplatné časopisu a permici do Zoo, což mi přijde ideální, Jinak souhlas se vším výše uvedeným, taky mě to všechno ruší, ty barvičky, svítítka, bordýlek...
VymazatMariano, doufám, že se do té zoo podíváme někdy spolu! :)
Vymazatdíky stěhování protřiďuju knížky po muži, měl jich mraky a stejně tak hraček, ale veřím že v broumovské diakonii někoho potěšeji, nechávám jen to s čím si dítko skutečně hraje a co vidím do budoucna jako užitečné, ostatní pokládám na poplenici, kde to mizí a co nezmizí, to donesem do kontejneru
OdpovědětVymazatono s dětma je to někdy těžký, dospělí si spoustu věcí neuvědomují, ale je fakt, že hodně lidí mi říká, že jsme na děti zbytečně tvrdí, ale ti samí mi pak řeknou, že je naše dítě vychovaný, moc nepodporuju svobodné rozvíjení osobnosti, musí to mít nějaký meze, někdy fakt žasnu co děti směji a rodiče přihlížeji
K protřízení nasyslených věcí je stěhování ideální. V Holešovicích se nedávno objevilo několik kontejnerů Červeného kříže. Mám radost, že můžu nepotřebné věci dát někomu, kdo je ještě využije. Taky si myslím, že liberální výchova má mít své meze. I v přírodě musí samice svoje mladé usměrňovat a dávat jim hranice. A občas potřebují dostat za uši, to jim na oplátku dává pocit bezpečí. Na druhé straně je dítě téměř rovnocenný a stejně už z velké části geneticky vyba(r)vený tvoreček, kterého jde sice usměrnit, ale některé povahové rysy měnit nejde. Věřím na výchovu příkladem. Plané řeči děti rychle prokouknou...
VymazatJo, z množství hraček jsem už celkem zoufalá... nevím kam s nima :). Navíc moje děti to bohužel nebaví uklízet. Když má člověk jedno miminko, hraček je nejdřív málo, ale postupně to s věkem dítěte (dětí) hrozně naroste. Taky nám pořád někdo hračky dává staré, což je fajn, ale kupí se to. Snažím se to třídit a některé dávat dál, ale je to začarovaný kruh... teď budou zas vánoce a člověk tak jako tak bude "muset" kupovat zase nové hračky :).
OdpovědětVymazatTaky mě děsí, kolik toho za tak krátkou dobu pro Erwína máme. A když si vynásobím vánoce a chanuku a svátek a narozeniny se dvěma sety prarodičů a strejdů a jednu tetu a k tomu kamarády, kteří nám taky budou chtít něco dát, to abychom rychle kupovali větší byt...
VymazatNo jo, vy jste mu, chudákovi (nadsázka, prosím :)), vlastně dali i vánoční jméno! Na druhou stranu, to by mohlo počet dárků lehce eliminovat ;)
VymazatTo sice jo, ale vymysli tolik dárků najednou. U druhýho bych už měla jasnější představu o tom, co budu potřebovat za pár měsíců. Takhle lehce tápu. A příbuzní se začnou brzy vyptávat...
Vymazatpokazde, co jdem k nekomu na navstevu, jsem uplne ohromena, kolik maji jejich deti hracek.. hlavne kdyz jsou to deti dve a to starsi uz chodi do skolky/skoly.. a co jim teda fakt zavidim, jsou treba dve velke krabice (fakt velke .)) lega, krystof ma jednu mensi a na nejake vetsi staveni mi dochazi kostky, haha (ano, MI samozrejme, kikimu to docela staci, rekla bych, a to si s legem hraje hodne rad .)) (samozrejme uz mam na jeziska neco nachystane, ehm ,))) ja si z detsvi pamatuju hlavne merkur, lego, jednoho dva plysaky a pak treba sici stroj (12. narozeniny .)), my si uz pak fakt hrali jen s tim legem .)) jinak ja davam jako darky knizky, kdyz vidim nejakou krasnou, co proste musime mit, rovnou koupim tri nebo ctyri, a ve vhodny okamzik jako kdyz najdes. sladkosti bych uplne zakazala, kikimu delaji fakt problemy.. dokonce dostavaji susenku/bonbon po cviceni v detskem sokole, ale to resime tak, ze kiki dostane susenou merunku, z te ho bricho neboli.. ale tech baleni gumovych medvidku, co doma mame otevrene a jeden uzobnuty, aby kiki nerekl, ze darek od tet hned schovavam, uf.. a jako mensi darecky davam treba ruzne nalepky, omalovanky nejake vychytane (na vodni bazi treba..) a tak, spis neco tvoriveho se snazim.. otazka je, co si pak o te knizce pak mysli rodice, jestli mu z ni "musi" cist a nebavi je to, to uz se radsi neptam ,)
OdpovědětVymazatKnizky mam taky rada a Erwin jich uz ma peknou radku do zasoby. :) A o zalozeni sbirky dupla uz jsem si taky rekla. Lego je super. Pri hrani se dite (i rodic) rozviji. Pokud jsou deti dve, lego tribi schopnosti uplatneni bojovych umeni a diplomacie...
VymazatBonbonovy vlny se desim, stejne jako ty. Deti jsou z nich pak nastreleny, jak rakety. Nejaka sladkost s mirou je samozrejme v poradku, ale na posezeni snezeny pytlik bonbonu obarveny ecky podporujici aktivitu, pote co si ditko s nastevou zoblo kolacek ci buchticku, to je pak veselo...
Pravdivý článok. Deti sú naozaj preťažované vedomosťami a majú z toho častokrát chaos. A to nevravím o fyzických následkoch - únava, bolesti hlavy. Jednoducho nechávame deti predčasne dozrievať, a tak prichádzajú o časť detstva. Občas mi to príde ako návrat k stredoveku. Deti boli pokladané za dospelé už v 12- 14 rokoch.
OdpovědětVymazattakto to vnímam ja Lenka
VymazatLenko, i o tomhle se v knizce pise. Ukolem rodicu by melo byt chranit detem jejich detstvi. To mi prislo jako hezka myslenka.
VymazatSkvělý článek, úplně se sním ztotožňuji. Naše dvě dětičky nemají vlastní pokojík, máme jen něco jako hernu, která slouží i jako obyvák, jídelna, přijímáme v ní návštěvy, prostě místo kde všichni přes den když jsme spolu žijeme. Proto nemáme i moc hraček, jen takový zdravý základ pro každé dítko jako nějakou tu panenku, auto, stavebnici, kuchyňku, plyšáky. Děti hlavně malují a tvoří. Známe i jiné pokojíčky, kde dětem doslova přetékají police všelijakým bincem a mají vše takové hezké, nerozbité, někdy dokonce hračku nemají vybalenou z krabice. Prostě mají toho tolik, že je něco nového nezajímá. No my zatím fungujeme i skromně a když se u nás něco rozbije a vyhodí je to známka toho, že si s tím děti hrají.
OdpovědětVymazatTaky to tak doma mame usporadane, i kdyz do budoucna planujeme z loznice udelat Erwinovi (a pripadnemu sourozenci) detsky pokojicek. Myslim, ze zdravy zaklad hracek staci, tvoreni je stejne nejlepsi.
VymazatPovedený článek a naprosto souhlasím. Já teda různé aktivity pro B. vymýšlím, protože mě to baví a je to můj způsob seberealizace. Ale jinak to u nás většinu času, co jsme doma vypadá tak, že já dělám, co potřebuju a B. se prdolí kolem a hledá si zábavu sama, případně jí ukazuju, jak se co dělá, to ji baví hodně. Naopak s hračkama si tolik nehraje, ani jich moc nemáme a ještě jí je obměňuju:) Jo a výměna s nějakým spřáteleným dítětem je bezva nápad!
OdpovědětVymazatDíky! :) Erwín se mi taky většinu dne batolí u nohou. Několikrát si k němu ale sednu a hrajeme si. Doma to chce vymyslet rozumný balanc mezi dostatečnou péčí a pozorností a prostorem pro vlastní objevování a vnímání toho, že tu jako rodič nejsem jenom pro něj.
VymazatRáda s ním chodím na místa, kde jsou i jiné děti. Úplně ho fascinujou. Zpovzdálí vše rozvážně pozoruje a zpracovává. Někdy se i přidá ke hře. Celkově je pro něj ale myslím důležité objevovat svět ve všech formách a ne jen v izolaci domova. To bychom se navíc oba navzájem ukousali nudou... :)
Já jsem se někde dočetla, že až se bude chtít moje dcerka odstěhovat, tak jí v tom určitě nemám bránit a i když bude chtít půjčit třeba dodávku , tak jí v tom prostě bránit nemám. No, jednoho dne se odstěhovala, bylo to sice smutné, ale stejně se i tak každý týden vídáme :-)
OdpovědětVymazatKdyž se narodil Adámek, začala jsem být hodně ve stresu kvůli jeho speciální dietě. Na začátku druhého měsíce mu totiž naskočila teplota a skončilo to až na rychlé.. Bylo to hrozně stresující období. Po nějaké době jsem vyzkoušela produkty s CBD konopí z cibdol.cz a můj stav se výrazně zlepšil
OdpovědětVymazatI my jsme docela dost nedávno na základě tohoto článku zde vyrazili na koně a chtěli bychom se v tom více a více zlepšovat :) Doufám tak, že se nám to brzy podaří a my konečně budeme moci už někam na ty koně vyrazit... Zatím to vypadá opravdu bídně :(
OdpovědětVymazat